Ranní rituály…

„Abychom žili dlouho, je třeba žít šťastně. To je umění, kterému vás nikdo nenaučí. Každý se to musí naučit sám.“ M. Tombak

Mám moc ráda tento citát. Když jsem před 4 lety začala zkoumat štěstí nebo lépe řečeno lidskou spokojenost, netušila jsem kam všude mě tahle cesta zavede.

Podle Sonji Lyubomirsky, autorky knihy The How of Happiness, úroveň spokojenosti je z 50% dána geneticky. Dalších 10% tvoří životní okolnosti či situace (bohatý/chudý, zdravý/nemocný, vdaná/rozvedená…). A pozor teď to nejdůležitější: zbývá 40%, které můžeme ovlivnit našim chováním a životním postojem. S kým se stýkáme, jaké máme vztahy, co děláme ve volném čase, jak přemýšlíme… Když jsem se dočetla tuto informaci, došlo mi, že 40% není vůbec málo, a že bych teoreticky měla mít šanci to ovlivnit. A tak jsem začala zkoumat, číst, chodit na semináře a začalo jedno z nejzajímavějších období v mém životě, které trvá dodnes…

Postupně jsem začala zkoušet, co mi bude vyhovovat. A jako první jsem zařadila pohyb či chcete-li cvičení, při kterém se vylučují hormony štěstí! To se přeci ví! 🙂 Každé ráno cvičím sestavu speciálních cviků na záda. Pak vždy přidám pár oblíbených jogóvých pozic. Nedělám je asi ještě úplně stoprocentně dobře, ale cítím se přitom skvěle. Podle mnoha výzkumů – návyk se tvoří po 21 dnech. Takže já už jsem závislá. 🙂 Když si někdy nezacvičím, tak mě to pak pěkně štve. Snažím se cvičit i na cestách.

Po ranním cvičení zkouším meditovat. Začínala jsem na 3 minutách, bylo to pro mě sakra těžké. Dneska jsem v tzv. informačním vakuu cca 12 minut. Po meditaci si dávám ještě svoji osobní modlitbičku/přání a nastavím se na daný den, aby byl přesně takový, jaký ho chci mít. Tahle rána prostě miluju!

A ještě jedna věc! Snažím se co nejvíce chodit. Vystoupím o zastávku dříve, nepoužívám výtahy, eskalátory. Podle Martina Seligmana by totiž člověk měl denně ujít 10 tisíc kroků. Jeden čas jsem používala i krokoměr a musím říct, že to bylo hodně zajímavý. A tak jsem začala chodit a chodím a chodím… Až jsme vyrazili na pouť do Santiaga de Compostela. 🙂

Dala jsem si takovou osobní výzvu a zkouším různé sporty, při kterých mi bude dobře. Tak vám dám brzy vědět, jak se moje osobní pohoda zvýšila či nezvýšila. 🙂

Šikulka…

Na této fotce se s babičkou ještě smějeme. To ještě netušíme, že budeme za pár hodin plakat…

Budu vám vyprávět krátký příběh, který se stal před budovou, kde se konaly volby. Vcházím do školy a vidím proti sobě mladou holčinu podpírající hodně starou paní, která na první pohled špatně vidí.

Chtíc, nechtíc, vyslechnu jejich hovor.
„Děkuju babi, že jsi šla k volbám, vážím si toho,“ říká sympatická vnučka.
„To jsem ale ŠIKULKA, viď? Zvládla jsem to, ale jen díky tobě, že jsi mě doprovodila,“ sděluje babička.

Nádherný rozhovor dvou generací. Fakt mě to dojalo! Vyměnily jsme si s tou slečnou pohledy a usmály se na sebe. Slov netřeba, v tom pohledu bylo vše… Byl to ten nekrásnější moment z těchto voleb. Větu: „To jsem ale šikulka, uslyším v hlavě ještě hodně dlouho!“

Za pár minut vcházím do jiné budovy s mojí babičkou a jsem na ni tak pyšná! Ve svém věku čte, sleduje diskuze, na věci si dělá svůj názor. Nenechá se ovlivnit sousedkami, ani bulvarními titulky, které mají vyvolávat strach. Nerezignovala, ale věří v lepší budoucnost. Děkuju, babičko! Příště to vyjde! Slušné chování a LASKAVOST se opět navrátí do české společnosti. Já v to věřím…

Citát závěrem: 🙂

„Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“

Jan Amos Komenský

Chuť a vůně Mexika!

Rádi objevujeme nová místa, rádi poznáváme cizí kulturu a moc rádi ochutnáváme místní jídla. Stává se nám, že vytváříme itinerář cesty podle zajímavých restaurací nebo se inspirujeme přímo od místních lidí. Tržiště a obyčejné restaurace, kam chodí „místňáci“ nás mnohdy zajímají víc než drahé luxusní podniky. Stejně tak tomu bylo i v Mexiku. Tady je pár tipů na místa, které jsme objevili na naší cestě. Mexická kuchyně je neuvěřitelně pestrá, chutná a vlastně i zdravá! Prostě si nás získala! Panuchos, salbutes, tacos, Sopa de lima, ceviche…Ááách…Chuťové vzpomínky se mi rozjely na plné obrátky… Prostě láska prochází žaludkem! 🙂

Cancún
V Cancúnu jsme jen přespávali – přesto máme jedno doporučení! Skvělý Agavero Hostel, kde si budete připadat jako doma a ještě dostanete spoustu tipů, co ochutnat a kam se vydat. Udělali nám výbornou snídani, byl to náš první pokrm v Mexiku. Všichni jsou tady neuvěřitelně zapálení do jídla… Nemohli jsme si vybrat lepší začátek cesty. 🙂

Isla Holbox
Strávili jsme na tomto krásném a klidném ostrově tři dny. Oblíbili jsme si „jídelnu“ s názvem Las Panchas, kam chodili místňáci! Výborný a levný jídlo!

Pokud jste na Holboxu, tak ochutnejte určitě místní specialitu – „Lobster Pizza“! My jsme navštívili Edelyn Pizzerii, ale ve městě jsou prý lepší místa, například La Miranda de Ruo…

Na Holboxu jsme si oblíbili plážový bar s názvem Mezcaleria & Posheria by Kisin.

Doporučujeme taky krásný mexicko-francouzský podnik Le Jardin. To byly ale snídaně!

Merida
Restaurace La Chaya Maya stojí za návštěvu! Neberou rezervace a je tady často dlouhá fronta, ale utíká to rychle.

Určitě doporučujeme i Taquerii la Socorrito na místním tržišti. Tento stánek vede již třetí generace. Pro mě to bylo velké vystoupení z komfortní zóny. 🙂

Na pálenku „Pox“ vyražte do Posherie na slavné ulici Paseo de Montejo, kde jsou nádherné koloniální stavby.

My jsme v Meridě absovovali kurz vaření s Adventures Mexico a součástí byla i návštěva místního trhu, což byl velký zážitek! O kurzu se chystám napsat samostatný článek.

Izamal = žluté město
Tak tady máme jasného favorita! Stánek zaměřený na „salbutes a panuchos“ na místním tržišti. Dále malou rodinnou restauraci El Toro a vyhlášený podnik Kinich, kde mají specialitu Papadzules Kinich. Doporučujeme rezervovat místa.

Valladolid
Restaurace Yerba Buena del Sisal! Máme krásnou vzpomínku na Yerbu! Když jsme ji hledali, tak jsem na ulici zastavila auto a zeptala se, kde se tento podnik nachází. Pán mi to ochotně vysvětlil a pak mi sdělil, že je majitel této restaurace. A že by nás rád svezl, ale že má auto plné zboží, jelikož jede z trhu. A tak jsme se za pár minut setkali v jeho krásném podniku. Náhody neexistují? 🙂

Ve Valladolidu jsme se ubytovali v Casa Axis Mundi. Tento úžasný rodinný hotýlek vede moc milá dvojice – Beata a Paul. Beata dělá skvělé veganské snídaně! Budova je kousek od centra, ale zároveň v nádherné zahradě se vzrostlými stromy. Beata je umělkyně, takže na zdech visí její obrazy a pozorní cestovatelé si všimnou, že napsala i knihu. Paul i Beata jsou neuvěřitelně laskaví a dostanete od nich spoustu tipů na cestování. Držíme jim moc palce. O tomto krásném místě budu ještě také psát…

Tulum
V Tulumu naše první návštěva vedla na snídani do Tulum Art Club, což je vlastně galerie mladých umělců a zároveň si tady můžete dát dobrou snídani. Je to moc zajímavý koncept…

Doporučujeme taky restauraci El Camello Jr., která je neustále plná a hosté se tak sami zapisují na „waiting list“. Ryby, mořské plody – vše čerstvé a výborné! Majitelé jsou rybáři.

V Taquerie Honorio jsme objevili ty nejlahodnější a nejvychytanější tacos! Mají otevřeno od 6.00 do 13.00. Už brzy ráno se tady schází místní kuchaři na snídani…

Přímo na pláži je restaurace La Zebra, kde jsme byli 2x na obědě a vždy to bylo moc fajn! Drží si svůj standard a ten výhled…

Co potěší na slavné tulumské pláži? Osvěžující kokos! 🙂

Raw Love! Doporučujeme zkusit alespoň jednou na snídani. Jejich Acai Bowls jsou skvělé a zdravé! A ty kreativní nápoje! Takový podnik mi v Praze chybí…

Pokud si budete chtít udělat hezký romantický večer, tak zajděte do restaurace Arca. V kuchyni vládne šéfkuchař se zajímavým „životopisem“, vařil například v restauraci Alinea v Chicagu a chvíli byl i ve slavné El Celler de Can Roca.

Hartwood! Restaurace, kde výborně vaří, je tam pohodová atmosféra, skvělý servis a super hudba. Počítejte s tím, že si musíte udělat rezervaci. Pro nás jeden z největších kulinářských zážitků! Celý podnik je provoněn úžasným Copalem…

Mexico – Yucatán!

Viděli jsme slavné mayské chrámy, nádherná koloniální města, dlouhé písečné pláže s tyrkysově zářícím mořem, palmové háje, nedotčenou přírodu, jeskyně – Cenotes s průzračnou vodou, usměvavé pestrobarevně oblečené lidi, ochutnali jsme neskutečně dobré jídlo a všudypřítomnou pohodu. Viděli jsme jen zlomek Mexika, maličký kousek, přesto nás učarovalo…

Mexiko je země plná kontrastů. Lidé mají často jen obyčejné chatky kryté palmovými listy a uvnitř zavěšenou hamaku, nebo naopak žijí ve velkých luxusních domech. Chvíli se potulujete v zapadlých vesničkách, kde jsou obyčejná stavení, ale šťastní lidé a chvíli obdivujete nádherné koloniální paláce. Najdete tady velká turistická centra jako je Cancún, Playa del Carmen, ale taky opuštěná místa jako je zátoka Soliman Bay. Ve vyhlášeném Tulumu se můžete ubytovat přímo na pláži v luxuním resortu nebo v centru městečka a jezdit na slavnou tulumskou pláž na kole. Potkáváte tady zlatou mládež popíjející drahé drinky, ale i normální batůžkáře nocující na pláži v kempu…

Vždy když se vrátím do Čech, tak si uvědomím, co vše tady máme a jak jsme často nespokojení. Toužím po cestovní kanceláři, která bude vozit náš remcající národ na pár dní do exotiky, abychom byli více vděční a nosili více úsměvů na tváři… 🙂

ITINERÁŘ – YUCATÁN

Naše cesta začala v Cancúnu, kde jsme si půjčili auto a vyrazili jsme na panenský ostrov Holbox, který je takovým Tulumem před deseti lety. Na ostrově nejezdí auta, ale jen elektrické golfové vozíky, kola či občas vidíte motorku. Z Holboxe jsme se vydali do vesnice Pisté, kde jsme přespali a ráno se vydali objevovat rozvaliny nejzachovalejší mayské památky – Chichén Itzá! Pak naše cesta směřovala do města Mérida, což je takové kulturní centrum a my jsme tady absolvovali kuchařský kurz. Následně jsme se přemístili do Izamalu – „žlutého města“ – všechny budovy jsou natřeny na žluto – celkem úlet. Tady poznáte pravé Mexiko. Krásné koloniální městečko Valladolid se stalo naším dalším cílem. Z tohoto města jsme to měli blízko na další mayské památky: Ek Balam – krásné pyramidy, ale bez turistů, v tichosti džungle! Objevili jsme i opuštěné Cenotes – například Aqua Dulce a Palomitas– visící stalaktity, průzračná tyrkysová voda a jen my dva… Závěr cesty jsme si dali v mém milovaném Tulumu a zátoce Soliman Bay, kde jsme kempovali přímo na pláži v Palapa Trucku!

Na naší cestě jsme potkali úžasné lidi, kteří nám dávali skvělá doporučení, a tak jsme naši původní trasu trochu upravili. To je to, co nás baví. Nechat se unášet, neřešit, prostě být…

Mexiko jsi krásné, prozářené karibským sluncem, už teď mi chybíš, ááách… Děkujeme!

Život v trucku na opuštěné pláži v Soliman Bay!

Ten moment, kdy se probudíte na opuštěné pláži v malebné zátoce, uděláte 32 kroků a jste v průzračném moři. Nádech, výdech, otevřu oči a před sebou mám klidnou mořskou hladinu a právě vychází slunko! Palmový háj tiše ševelí, ptáci zpívají, ohniště stále doutná a já cvičím pozdrav slunci. Muž mi oznamuje, že jede na trh pro rybu a čerstvou zeleninu. Začíná další úžasný den! Tetelím se radostí, jak malá holka. Další z mých dětských snů splněn, připadám si jako Robinson Crusoe. 🙂

Ty nejobyčejnější věci dělají největší radost! Usínáme v objetí pod širým nebem plných hvězd a posloucháme mořskou symfonii… Svítíme petrolejovou lampou, udržujeme oheň, nádherná vůně Copal je cítit ve vzduchu a zároveň skvěle odpuzuje komáry… Kolik věcí opravdu potřebujeme pro život? 🙂 Střechu nad hlavou, ohniště, gril, sekyru, sirky, venkovní sprchu… K snídani máme úžasné ovoce a samozřejmě pitnou vodu. Méně někdy znamená více…

Kde jsme se ocitli a jak? Na doporučení známého jsme objevili tohle krásné místo, a tak cítíme potřebu předat informace dále. Kempujeme v zátoce Soliman Bay, kde jsme si pronajali přes Airbnb domeček na čtyřech kolech. Bydlíme v Palapa Trucku, který patří úžasným lidem! Orlando a Margarita mají promyšlený každý detail! Například malé umyvadlo připevněné k trucku, poličky, svíčky, váza s květinami, věci na potápění, kola, basketbalový míč a koš připevněný na palmě, dalekohled na sledování nádherné noční oblohy a samozřejmě nechybí hamaka…

Když jsme přijeli, tak bylo vše nádherně připravené a Orlando nás vřele přivítal! Nic nechybí, ba naopak! Jsme mimo civilizaci na krásné opuštěné pláži – daleko od turistického ruchu. Jen my dva… Jsem šťastná, že jsme mohli tenhle skvělý pár poznat a užít si jejich Palama Truck, ve kterém Orlando pár měsíců žil a já mu tiše závidím… Nevím, jestli ještě někdy zažijeme něco víc romantičtějšího… Áááách… Děkujeme!

Láska a vděčnost

Jakoby se tady zastavil čas, jako kdyby existovala jen přítomnost. Všudy přítomná pohodová atmosféra, divoké písečné pláže, nádherně zbarvené moře, žádná auta, skvělé jídlo a přátelští lidé! Prostě ráj…Vítejte na mexickém ostrově Isla Holbox! Vydali jsme se s mým mužem opět na cesty a vstoupili jsme do nového roku na jiném kontinentě, v jiné kultuře a v žabkách na nohou. 🙂

Prý nám denně projde hlavou až 60 000 myšlenek. Tady na břehu karibského moře se mi jich honí v hlavě opravdu hodně. Rok 2017 byl pro nás ve znamení lásky. Naše šumavská svatba byla úžasná, ale čím dál více si uvědomuji, že to nejúžasnější, co se nám přihodilo je, že jsme se potkali, že to klaplo, že jsme se každý nevydal jinou cestou… Je krásné mít vedle sebe člověka, který vám rozumí, nesoudí vás a má vás rád takovou, jaká jste. Láska a vděčnost jsou tím klíčem…

V novém roce bych si přála velké množství myšlenek umět recyklovat, být více přítomná a nechat jednou provždy odejít staré křivdy a nepochopení. Protože, jak už pravil Seneca: “Všechny lidské věci mají krátký a pomíjivý život”

Těším se na nové výzvy v roce 2018! Zároveň děkuju za vše krásné, co přinesl uplynulý rok…

Předvánoční zamyšlení

Sedím ve vlaku a jedu z dalšího natáčení laskavce. Mým úkolem je dokumentovat příběhy lidí, kteří dělají nezištné laskavé skutky. Tentokrát to byl velmi smutný a silný příběh, který mě hodně zasáhl, a tak mlčím a pozoruji tmu tmoucí za oknem a je mi tak nějak smutno…

Před pár lety mi hodně blízká osoba řekla větu, která mi zní často v uších. „Pluješ si na růžovém obláčku, probuďte se a koukej z něho spadnout zpátky na zem do reality.“ Tři roky uplynuly a já si stále pluju. Jednou jsem níž, jednou výš, to je život… Uvědomila jsem si, že žiju ve svém vlastním světě. Na televizní zprávy skoro nekoukám, noviny si nekupuju, informace získávám převážně z internetu, snažím se vyhýbat negativnám tvorům…V mém světě jsou laskaví, nezištní, upřímní a skromní lidé. Lidé, kteří pomáhají, ale často mají svých problémů až nad hlavu. Jsou to totiž obyčejní smrtelníci, kteří žijí neobyčejné životy. Když se s nimi setkáte, tak vás to nabije optimismem a radostí! Jsem vděčná, že jsem je poznala a že jsou součástí mého světa…

Například Olinka Štrejbarová, která vymyslela projekt Ježíškova vnoučata na pomoc opuštěným seniorům. Skvělá ženská, která sama vychovává svoji dcerku a které život připravil nejednu lehkou chvilku. Přesto všechno zvládá s úsměvěm na tváři! Nezahořkla, naopak tu svoji bolest proměnila v sílu – aspoň takový je můj dojem. Mimochodem – mrkněte na web, je tam ještě pár nesplněných přání.. 🙂

Další velkou inspirací je ředitel Městské policie Nový Jičín – Jiří Klein. Ten se snaží do státní správy zavádět pravidla ze svobodných firem a světe div se, není pro něj středobodem rozdávání pokut! Ano, slyšíte správně!

Nebo holky z Hodnotového vzdělávání, které šíří do českých škol hodnoty a práci s emocemi jako je úzkost, strach, zlost… Ach, kéž by fungovaly, když jsem já studovala… 🙂 Nebo kluci, kteří vymysleli Matemága – online hru postavenou na principech Hejného metody. Matika může bavit!

Představte si projekty, které nehledí jen na zisk, ale hlavně na to, jaký dopad na společnost bude mít jejich produkt! Organizace Na Ovoce a jejich benefiční eshop zaměřený na staré odrůdy ovocných stromků, které můžete darovat v podobě krásného voucheru. Nebo kluci z Papírny, kteří vyrábí sešity, obálky a přání z recyklovaného papíru. Nebo známé osobnosti jako je Tomáš Klus, který nezištně a bez váhání zahraje pro dobrou věc či udělá radost dětem ze školky. V mém světě jsou vizionáři jako je Zdeněk Štěpánek a Ivanka Sládková, kteří rozjeli projekt Future Leader, a kterého jsem mohla být součástí. Velký vděk! Nebo všechny ty laskavé paní učitelky, které se přihlásily do projektu #jsemlaskavec a věnovaly se dětem nad rámec pracovní doby, velký respekt! Bylo jich přes čtyři stovky…

Mým snem je, že tito lidé na nás budou vyskakovat z televizních obrazovek, budou na titulních stránkách časopisů a my se od nich budeme inspirovat. Že tito lidé budou za svoji práci oceňováni a respektováni. Že začneme dobro a laskavost vnímat jako důležité hodnoty naší společnosti…

V mém světe nejde primárně o zisk, moc a krátkodobý úspěch. Jde o mnohem více… A víte co? Jsem takhle šťastná. Pluji si dál na růžovém obláčku a seskakovat z něj tedy rozhodně nehodlám…

Co mě tak dojímá?

Musím se vám s něčím svěřit. Včera mi jedna sedmiletá holčička položila úplně nevinnou otázku: „Děláte ráda svou práci?“

„Ano! Jsem šťastná, protože rozdávám lidem radost. Přála bych ti, abys to měla stejně až budeš velká holka,“ říkám já.

„Já chci být malířka,“ prozrazuje mi svůj sen.

„Skvělý! Někteří lidé tě od toho možná budou odrazovat, tak mi slib, že se nenecháš.“

„Slibujuuu,“ říká mi s úsměvem a utíká si hrát s kámoškama.

Uvidím její roztomilej obličej ještě hodně dlouho. Tak mladá a pokládá tak důležitý otázky! Co když náš krátký rozhovor uchová někde v podvědomí a v dospělosti si na něj pak vzpomene a pomůže jí? Třeba ne, ale třeba taky ano! Vehnalo mi to slzy do očí…

Tahle malá malířka mi nastavila zrcadlo anichž by to tušila… Uvědomuju si čím dál více, jak je důležité mít smysluplnou práci, která vás naplňuje… Vždyť v práci trávíme až 90 tisíc hodin za celý život!

Před chvílí jsem položila telefon s jednou paní vychovatelkou z dětského domova. Poděkovala mi za to, co děláme v naší práci. Mluvily jsme spolu asi deset minut o smysluplnosti, poslání a taky o tom, že je hodně unavená, ale že by nevyměnila svoji práci za nic na světě…Vyprávěla mi, jak šili s dětmi hračky a pak je věnovali místní nemocnici. Zakončila rozhovor takto „Snažím se děti učit, že pokora jde ruku v ruce s laskavostí. Mějte se moc krásně a třeba se někdy potkáme naživo. My jsme z malého dětského domova na severovýchodě Moravy – sem se asi nedostanete…“ Takže milá paní vychovatelko, chci vás poznat, dřív nebo později dorazím!

Druhá paní učitelka mi volala celá nadšená, že mi potřebuje poděkovat, že jsme spustili projekt #jsemlaskavec a že má jeden dotaz: „Můžeme ty laskavosti dělat i v průběhu celého roku?“ Já na to: „To byl náš cíl, budeme moc rádi. :-)“ Telefonát jsem řešila v tramvaji a po celou dobu jsem se zřejmě nahlas smála a spolucestující na mě koukali jako na blázna. No a co! Měla jsem prostě radost!

Uvědomila jsem si, že je tady spousta lidí, kteří dělají něco dobrého pro okolí – akorát jim to přijde úplně normální a nikde to neprezentují. Největší síla toho našeho projektu je v tom, že my jsme to pojmenovali a že jsme ukázali na všechny ty laskavce. Představuju si je jako takové laskavé plamínky, které svítí po celé České republice v různých zakoutích a v různorodé intenzitě.

Vidím před sebou všechny ty paní učitelky a pány učitele, kteří se věnují dětem nad rámec své pracovní doby. Vidím, jak společně vymýšlí, jaký dobrý skutek by mohli udělat, vidím rozzářené dětské oči, jak sledují malého postiženého chlapečka, pro kterého udělali ve škole sbírku… Obrovsky mě to dojímá… Svět totiž vůbec není tak zlý, jak nám předkládají média… Na začátku je vždy nějaký sen…Já měla sen, ať se přihlásí do Světového dne laskavosti alespoň padesát škol, registrovalo se jich čtyřista…

Děkuju!

 

 

Svatební sad v Suchdole je na světě! Děkujeme!

Procházím rozkvetlým ovocným sadem, slunce se opírá do statných zdravých stromů, které se majestátně tyčí k nebi. Usedám do stínu pod jeden z nich, který je obsypaný krásným šťavnatým ovocem. Zakusuju se do sladkého jablka a sleduju, jak děti rozverně pobíhají okolo, jak sad žije svým životem. Cítím spokojenost a klid…

Takhle jsem si před svatbou vizualizovala náš sen a ejhle sad je už na světě! Máme velkou radost! Jak to celé začalo? Když jsme s Filipem přemýšleli, jaký bychom si přáli svatební dar, věděli jsme od začátku, že bychom chtěli něco z čeho budou mít radost i ostatní. A taky něco co tady po nás zůstane. A tak jsme si přáli ovocné stromky, abychom mohli vysázet svatební sad! Znáte to… Když se pro něco nadchnete a žijete tím, tak se sny stávají skutečností? Oslovili jsme skvělou iniciativu Na ovoce a ta nám pomohla najít vhodné místo a vše zrealizovat…

Včera jsme zasadili s našimi úžasnými svatebčany padesát ovocných stromků – starých tradičních odrůd, které se iniciativa Na ovoce snaží navracet do české krajiny. A tak jsme měli v rukou stromy s názvy jako Parména zlatá, Gdánský hranáč, Řechtáč soudkovitý, Malinové holovouské nebo Krasokvět žlutý! Líbí se nám myšlenka nekupovat ovoce, které putuje na náš stůl přes půl světa, zatímco české sady upadají v zapomnění. Líbí se nám dělat radost ostatním lidem. Kromě toho, že tento svatební dárek udělal radost nám, tak potěšil i naše svatebčany, kteří nejenže zakoupili stromky, ale pomohli s výsadbou a zároveň se všichni znovu potkali! Svatební dar pomohl organizaci Na ovoce a udělal radost i starousedlíkům – někteří dokonce přišli i pomoct! A ještě udělal radost samotné městské časti Praha Suchdol!

V knize Ikigai Šťastný a dlouhý život se píše: „Jde jen o to, přičítat v životě den ke dni, nebo mám na světě nějaké vyšší poslání?“ Když se řekne vyšší poslání, představím si záchranu lidských životů, boj za něco opravdu velkého…Ale co když je to mnohem jednodušší? Co když „stačí“ zasázet padesát ovocných stromků, které tady budou pro další generace?

Přijďte se někdy podívat do našeho svatebního sadu, který vznikl z čisté lásky – a to doslova! 🙂 Nachází se ve Starém Suchdole v zahradkářské kolonii. Za pár let tam budeme společně sbírat ovoce! Když si uvědomím, co dokáže pár desítek svatebčanů, tak mě to nabíjí optimismem…

Děkujeme našim rodinám, přátelům, společnosti Na ovoce a díky zaslouží i Městská část Praha Suchdol – pan starost Petr Hejl! Jste nejlepší!

Proč mířím často do přírody?

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…