Homo Sapiens Laskavec

Foto je pouze ilustrační. :-)) Není to aktuální foto z ČD – upozorňuju. 🙂

Co mohou mít společného kněz, servírka, zdravotní sestřička a učitel matematiky? Není to krátkozraká popularita, ani líbivé finanční zabezpečení, dokonce ani ostré lokty. Je to pouhopouhá laskavost. Teď si představte svět, kde se tato obyčejná vlastnost stane životním stylem. Možná to nezní moc sexy, ale rozhodně to stojí za vyzkoušení… Ptáte se proč?

Jedeme se štábem Vyšší odborné školy publicistiky za dalším laskavcem. Cesta vlakem příjemně ubíhá a člověk má možnost přemýšlet. V únoru 2016 jsme spustili v Nadaci Karla Janečka projekt #laskavec, který vyhledává a oceňuje lidi za jejich nezištné dobré skutky. V tuto chvíli máme 11 krásných příběhů z celé České republiky a pokračujeme dále. Máte pocit, že tento druh je na vymření? Zdání klame! Takovýchto dobrodinců je hodně, akorát o nich nikdo neví…

Mirek Dušín, Matka Tereza, Hana Vaňousová

Co mají společného? Hopo Sapiens Laskavec je člověk moudrý a zároveň laskavý.
Skromnost je jedním z jeho charakteristických znaků. Tito lidé dávají do svých dobrých skutků volný čas a někdy i finance, ale hlavně kousek svého srdce. Kdokoliv se může stát laskavcem, není potřeba zvláštních dovedností. Nepředstavujte si Mirka Dušína či Matku Terezu! Laskavosti můžete dělat v práci, ve škole, na ulici – v podstatě kdekoliv… Jak vypadá ukázkový #laskavec?

Vlasta Říhová – 59 let, Havířov. Pomáhá maminkám, které se ocitly v nouzi, a některé si zve na Vánoce ke štědrovečernímu stolu. Založila Facebookovou skupinu Maminky v nouzi Havířov, která má již přes 850 členů.

Miroslav Bouška – 79 let, Praha. Stará se o opuštěné kočky, a to i přes značné zdravotní potíže. Kupuje krmivo ze svého skromného důchodu.

Vendulka Koupilová – 38 let, Senice na Hané. Zdravotní sestra, která se věnuje pacientům i mimo ordinaci a to přímo u nich doma. Jezdí za nimi na převazy, píchá jim injekce, vyzvedává léky, zařizuje věci na úřadech… Navíc pořádá dětské tábory ve svém volném čase.

Lenka Frková, Anežka Jedličková – Praha západ. Mladé slečny, které spojuje láska k psům. Kamarádky, které se rozhodly měnit psí osudy a založily miniazyl „Voříškov“, kde pomáhají opuštěným pejskům.

Otec Šebestián – 50 let, Moravská Třebová. Již více než 10 let se stará o lidi bez domova.
V církevních objektech, které spravuje, našlo domov asi 50 „trosečníků“ a další přicházejí. Je ojedinělým příkladem toho, že i v dnešní době je možné „mimo systém“ konkrétně a účinně pomáhat.

Laskavost a věda

Laskavostí se zabývá pozitivní psychologie a existují vědecké výzkumy, které poukazují na to, že lidé, kteří konají dobré skutky, jsou více spokojení a méně vystresovaní. Sonja Lyubomirsky, přední výzkumnice a autorka knihy The How of Happiness, zjistila během svého výzkumu, že vybraná skupina lidí, kteří vykonali v jednom týdnu během jednoho dne pět laskavých skutků, tak se cítili výrazně šťastnější a tento pocit u nich přetrval ještě mnoho dnů. Martin Seligman, zakládající osobnost pozitivní psychologie doporučuje ve své knize Vzkvétání také cvičení v laskavosti.

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy udělali pro někoho něco pozitivního. Jenom pouhopouhá myšlenka na daný čin vám může zlepšit náladu. Já si například vzpomínám, jak jsme letos jeli s Filipem do Třeboně. Ve vlaku byla dívka, která neměla jízdenku. Chtěla si ji koupit od průvodčího a zaplatit kartou, což ale nebylo možné. Oznámil jí, že bude muset vystoupit na následující stanici. Filip se do debaty vložil a jízdné za ni zaplatil. Viděla jsem rozzářené oči té mladé ženy ještě dlouho poté…

Klasické „laskavé“ situace se dají zažít na zastávkách. Nedávno jsem běžela na autobus, řidič otevřel dveře na poslední chvíli, ale nebyl z toho vůbec nadšený. Darovala jsem mu úsměv a při výstupu z autobusu jsem mu k volantu položila placku s nápisem #laskavec. Nevěřili byste, jak se najednou rozzářil a dokonce se usmál. Takovou situaci si budu pamatovat ještě dlouho…

Jaké má výhody být laskavý?

Máte radost z vykonaných dobrých činů, cítíte se užitečný a více vyrovnaný. Věnujete svůj čas něčemu, co dává smysl a tím pádem máte paradoxně více energie. Svým chováním můžete měnit atmosféru ve společnosti či někoho inspirovat. V neposlední řadě laskavost prospívá zdraví. Tento nový životní styl přináší jen samá pozitiva. Otestujte si to na cvičení „Random Act of Kindness“ – jeden den v týdnu udělejte 5 pečlivě náplnovaných dobrých skutků. Po každé laskavosti si napište, co jste udělali a jak jste se přitom cítili….

Pro inspiraci…

1. zavolejte někomu, koho jste dlouho neslyšeli
2. uvařte kolegovi v práci kávu/čaj
3. usmějte se na paní prodavačku v obchodě
4. navštivte nečekaně prarodiče či nějakého staršího člověka
5. pohlídejte kamarádce dítě
6. překvapte partnera jeho oblíbeným jídlem
7. zaregistrujte se na webu dobrovolnik.cz
8. nabídněte pomoc sousedovi
9. kupte si na ulici časopis Nový prostor, který prodávají lidé bez domova
10. darujte krev
11. pomozte mamince s kočárkem do tramvaje
12. nabídněte za deště někomu místo pod svým deštníkem

#laskavec Kde můžete nominovat? www.nadacekj.cz/laskavec

Krutá rovnováha…

fullsizeoutput_1468

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik mají láska a nenávist společného? Jsou to jedny z nejsilnějších emocí, které člověk může zažívat. Člověk miluje celým svým tělem i duší. Doteky a polibky jsou jako dobré víno, které chcete neustále dolévat. Chcete být ovíněni, protože je vám pak krásně. Láska může přejít ale velmi rychle k nenávisti…

Člověk, který nenávidí, chce ubližovat. A jak nejvíce ublížíte? Totálním nezájmem, absolutní ignorací, vymazáním ze života… Slova jsou zbytečná, nezájem bolí mnohem více… Nenávistný člověk chce, aby dotyčný trpěl, protože ho potřebuje přesvědčit o své pravdě pravdoucí. Zažívám momentálně jedno z nejkrásnějších období svého života. Život mi ale ukazuje, jak důležitá je rovnováha. Nemůže vám být jen krásně, musí se to vyvážit chvilkami, kdy je vám smutno a vy nemůžete nic udělat s tím, že ne všichni lidé se radují z vašeho štěstí. Většinou se jedná o lidi, kteří jsou vašimi nejbližšími, kteří stáli dlouhá léta při vás a pak jednoho dne… Zůstala jen prázdnota, vzpomínky, kamenné tváře…

Dnes ráno jsem dočetla knížku Příběh psaný do vody od Blanky Milfaitové – marmeládové královny. A uvědomila jsem si, kolik toho máme společného! Obě plzeňačky, obě jsme zažily „divné žití do třiceti let“, obě jsme našly skvělého muže až po třicítce, obě jsme musely opustit staré systémy, aby mohlo začít něco nového a krásného, obě si v sobě neseme určitou prázdnotu v srdci, kterou po sobě zanechali ti, jenž nedokážou překonat své ego, obě toužíme procestovat svět…

Sníme a sny si plníme

Cestopisný recepis marmeládové čarodějky z ostrovní expedice může na někoho působit jako totální bláznovina, úlet šílené ženské, která riskuje životy malých dětí na zahraničních expedicích. Zároveň na někoho může působit extrémně inspirativním dojmem! Svět, kde je možné vše. Kde děti vyrůstají v rodině plné porozumění, kde rodiče drží pospolu, kde láska a pohlazení jsou na prvním místě.

Jednou bych také chtěla vyrazit na takovou expedici se svojí rodinou – čekat na západy slunce a zbytečně nepospíchat… Já bych chtěla zažít svět, kde vládne (láska)vost… Svět, kde trávím více času se svým mužem než s kolegy z práce (i když je mám moc ráda..) 🙂 Kniha Blanky Milfaitové je přesně taková. Když si ji přečtete, nepromarníte ani vteřinu. Doporučuji mít přečtenou i její první knížku Příběh opravdové vášně, kde se dozvíte více o jejich strastiplných rodinných vztazích, které mi tak moc připomínají ty moje…

Příběh psaný do vody – Blanka Milfaitová

Abyste mohli žít podobný život potřebujete pěkný kopec odvahy a můžete vyrazit na cesty. Tak jako Blanka na svou ostrovní expedici – Zanzibar, Trinidad a Tobago, Kréta, Sicílie, Stromboli, Mallorka, Frioulské ostrovy, Ynys Enlli, ostrov Man, Hebridy, Orkneje, Shetlandy a Vesterály… Ona, její muž a dvě malé holčičky. Pro někoho pošetilost a nezodpovědnost? Pro mě inspirace, radost, štěstí. „Můj nový život mi přinesl tolik změn a přišly právě a jen díky snaze překonat věci staré,“ vysvětluje Blanka. Knížka je plná opravdového života, upřímnosti, cestování a samozřejmě receptů… Psaná lehce, vtipně, zároveň ale ostře s nutnou dávkou velkého talentu. Blanka dokazuje, že je renesanční žena. Kromě nejlepších marmelád světa, umí skvěle napsat knihu, kterou si koupí opět velké množství lidí. Proč? Protože je jiná a nabízí útěk z všednodenních povinností, protože dává naději, že může být lépe…

Kdy už se pustíte do plnění vašich snů? Nemusíte jezdit na Shetlandy, stačí udělat něco, po čem už dlouho toužíte a může to být jen úplná maličkost… „Ale nikdo mi nemusí můj život závidět, máme stejné startovní čáry. Místo závisti a hledání důvodů, proč to nejde, stačí zvednout zadek od televize, poslat k šípku despotického šéfa, vyčůrané „kamarády“ a ukuňkaného partnera a spálit ulhané noviny, típnout Facebook a vyrazit žít svůj vlastní život. Dát snům ty správné 3D, ale i hlubší rozměry. Můžete jít sny žít! Vlastní sny. A budete si vážit každého, věřte mi, kdo vám do toho nebude krafat, ale podrží vás, podpoří a ocení. Tak jako to mám já.“ Blanka Milfaitová, Příběh psaný do vody.

 

Utrácet za cestování se vyplatí! :-)

„Nový výzkum na Cornellově univerzitě zjistil, že cestování lidem navozuje dlouhodobý pocit štěstí.” Tak zněl úvod ke článku, který jsem si nedávno přečetla. A hned bylo jasno! V podstatě je to velmi jednoduché. Vědci zjistili, že když budete utrácet peníze za materiální věci, tak zažijete jen krátkodobou radost. Například si koupíte nový svetr, budete z něj nadšeni, ale druhý den radost vyprchá a bude to jen další položka v přeplněné skříni. Podle nejnovějších psychologických studií vám cestování přinese stejný pocit štěstí, ale vydrží vám mnohem déle! Zážitky z výletů se nám vybavují dlouho a to i v období, kdy už jsme doma. Stačí si projít fotky a krásné pocity se začnou vracet… Je to tedy jasné. Přestaňme utrácet za věci, které stejně nepotřebujeme a užívejme si cestovatelských zážitků. Nemusíme hned letět na druhý konec světa, stačí víkendový výlet po Čechách. Mám pro vás dva skvělé tipy!

1. Vydejte se objevovat Českosaské Švýcarsko!
Nádherná příroda, úžasné skalní útvary, výhledy do krajiny a neskutečný klid. Za jeden den jsme stihli hlavní lákadla tohoto regionu – Pravčickou bránu a soutěsky Hřensko.

img_8672

img_8649

img_8673

img_8666

Tipy:
Ubytovali jsme se 20 km od Hřenska v krásném penzionu Nostalgie 1876 (vesnička Chřibská). Velmi citlivě zrekonstruovaná roubenka. Velký zážitek!

img_8593

img_8675

img_8591

Restauraci Na Stodolci jsme bohužel nestihli navštívit, ale byla nám doporučena a spousta lidí nám o ní vyprávěla.

2. Cyklovýlet do Třeboně.
Jeli jsme vlakem z Prahy do městečka Veselí nad Lužnicí. Pak jsme pokračovali na kolech do Třeboně. Terén není těžký, je to pohodová cesta krásnou krajinou mezi rybníky. Určitě doporučujeme objet rybník Svět a podívat se na Schwarzenberskou hrobku. Druhý den naše cyklotrasa vedla do Českých Budějovic a pak vlakem do Prahy.

img_8817

img_8833

img_8859

Tipy:
V Třeboni je spousta malých rodinných penzionů, takže je z čeho vybírat. Nám se podařilo sehnat ubytování přímo na náměstí.

Kousek od zámeckého parku se nachází vyhlášená restaurace Šupina a Šupinka. Lidé sem jezdí na jejich legendární Kapří hranolky! Nemělo to chybu…

img_8822

img_8838

Také jsme měli skvělou večeři v restauraci Bílý jednorožec.

Na drink doporučujeme zajít do baru U Čerta – jedná se o hodně zajímavý koncept. Skvělý interiér, zajímavé drinky – zkrátka bar s atmosférou! My měli navíc bonus v podobě koncertu na střešní terase pod hvězdným nebem…

img_8843

img_8858

Dům geniálního malíře Salvadora Dalího!

Stojím na strmé skále ve slavném Portlligat kousek od městečka Cadaqués. V této nádherné zátoce jsem byla před sedmnácti lety se svojí nejlepší kamarádkou Zuzanou. Tenkrát jsem si řekla, že se sem jednou vrátím…

14349146_10209827107141825_1692512201_n

Vezmu papír, začnu psát a znovu této zátoce slíbím, že se opět setkáme. Až po chvíli zjistím, že držím v ruce tužku, na které je napsáno „žij své sny“… Jdu na prohlídku domu geniálního malíře Salvadora Dalího, kochám se úžasným výhledem a myslím, že naprosto chápu, proč se tady Dalí a Gala usadili…

14330991_10209827068300854_265487395_n

14331109_10209827104501759_1703711090_n

14355979_10209827111621937_1645550982_n

14341594_10209827106101799_167263022_n

Po prohlídce obejdu celou zátoku a objevím bubeníka ze Senegalu, který hraje na útesu na bicí. Koncert ve čtyřiceti stupňovém vedru je naprosto bizarní. Dalí by byl nadšen! Bubeník mi podává cédéčko, které má název Odvaha a já začínám chápat, proč jsem tolik chtěla jet do Portlligat… Někdy si musíme na odpověď počkat a někdy si pro ni musíme dojet…

14330843_10209827114061998_886978992_n

14348941_10209827118662113_1984745467_n

TIPY:
Do Portlligat se dostanete z Barcelony autobusem (vystoupíte v Cadaques a pak musíte pěšky..) nebo můžete jet vlakem do Figueres (zde je také Dalího muzem) a pak autobusem do Cadaques.

Doporučuju projít i městečko Cadaques – je zde spousta uměleckých galerií a nádherných výhledů.

Dům Salvadora Dalího ve vesnici Portlligat je možné navštívit. Musíte si ale zajistit po internetu vstupenky na konkrétní den a čas. Tahle stavba je sama o sobě umělecké dílo. Určitě doporučuju!

14341600_10209827105461783_1564713993_n

14329016_10209827112421957_17545355_n

14341478_10209827115022022_1488843545_n

14302792_10209827113541985_268672445_n

Celkově mě Portlligat příjemně překvapil! Žádné nevkusné hotely a obchody, kouzlo zátoky zůstalo zachováno…

14331130_10209827102061698_117121833_n

14348811_10209827107701839_1399993809_n