Darujte zážitky!

Nedávno mě zaujala myšlenka v knize Lykke: „Kupujte si zážitky a vzpomínky, nikoli věci!“

V jednom výzkumu se ptali respondentů, co jim přináší více potěšení, jestli něco hmatatelného či zážitek. 57% z nich odpovědělo, že zážitek, zatímco 34% se rozhodlo pro konkrétní předmět. A to je přesné! Já například miluju dobu před dovolenou či víkendovým výletem – to je čas plánování, radosti a těšení se… Představuju si, jak to tam bude vypadat a jsem myšlenkama na místě. A to znamená jediné, “hormony štěstí” se uvolňují  a to mi žádná kabelka či nový svetr neumožní a když ano, tak jen na chvilku. 🙂

S mým mužem si dáváme převážně jen zážitky. Prodloužené víkendy v Čechách i v zahraničí, zajímavé kurzy, gastronomická překvapení… Například na podzim Filip dostal letenku do Londýna, a protože milujeme dobré jídlo, tak součástí dárku byla i rezervace v zajímavém podniku. Vyrazili jsme minulý víkend, takže fáze “těšení” byla celkem dlouhá.. 🙂

Tady je pár tipů:

První večer jsme navštívili fantastickou indickou restauraci Dishoom, kde jsme čekali na stůl 45 minut, což je v Čechách nepředstavitelné, ale tady úplně normální. Ve frontě si krátíte čas popíjením nápojů, pak se přesunete na bar a po pár minutách vás usadí. Stojí to za to! Jejich motto zní: „From Bombay with love!“

Druhý den jsme vyrazili na procházku po klasických turistických památkách: Buckingham Palace, Hyde Park, Big Ben… Oběd jsme si dali u mé oblíbené food bloggerky Deliciously Ella, která otevřela krásné útulné bistro. Ella je autorkou kuchařek zdravého životního stylu. Díky stravě se vyléčila ze závažné nemoci a inspiruje ostatní.

V pátek nás čekala narozeninová večeře v restauraci Lyle’s– perfektní čtychodové menu, které ohromilo závěrečným dezertem. Jednoduchý minimalistický interiér a pohodová atmosféra!

V sobotu jsme objevovali čtvrť Shoreditch – moc doporučujeme. Je to takovej “londýnskej Karlín”. 🙂 Parádní bistra, kavárny, obchody, trhy. Tady nám bylo dobře… Prostě jen tak bloumat, ztrácet se v uličkách a čase… Unášet se energií této metropole.. Ráda pozoruju na cestách lidi a tady se mi dost líbilo, jak se scházeli po práci na pivko, jak se spolu bavili a nekoukali do mobilů…

Kousek od našeho hotelu se nacházela restaurace Fifteen slavného Jamieho Olivera – dali jsme si oběd a bylo to fakt výtečné!

Při výběru restaurací jsme dali na osvědčené tipy. Například restaurace St. John, která se specializuje na maso tzv. „od čumáku po ocásek“.

Pokud bych měla vyzdvihnout jeden gastro zážitek, co určitě ochutnat, tak mám jasno! Izraelskou restauraci Ottolenghi slavného šéfkuchaře Yotama Ottolenghiho, který napsal jednu z nejkrásnějších kuchařek – Hojnost! Je to má nejoblíbenější, dostala jsem ji od kolegů v práci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že sedím v jeho podniku… Ano, netušila jsem to. 🙂

A kam na drink? Určitě do Lounge Bohemia, který už deset let velmi úspěšně vede český barman Pavel Tvaroh. To, co tam předvádí je mistrovství! To musíte zažít… Připravte se na to, že ne každý koktejl se pije… 🙂 A vše co se na tomto místě děje, je jedna velká hra s lidskou fantazií, která probouzí naše smysly a chutě. Některé drinky byly kouzelné a to doslova… Velký respekt! Děkujeme! A pozor je dosti utajený… 🙂

Pokud jste v Londýně, tak musí dojít i na kulturu! Měli jsme velké štěstí! V galerii Tate Modern probíhala retrospektivní výstava Picasso 1932 – LOVE, FAME, TRAGEDY. Moc se mi líbil záměr výstavy, ukázat tvorbu Picassa v průběhu jednoho jediného roku.

Co ještě nevynechat ve čtvrti Shoreditch?

Graffiti od slavného Banksyho.

Brick Lane – ulice plná klasických anglických „pubů“, bangladéšské restaurace, obchůdky s módou…Tady to fakt žije! V sobotu a v neděli „vintage market“

Box Park – obchodní centrum z kontejnerů

Spitalfields Market

A takhle vypadá štěstí: cestování + dobré jídlo po boku milovaného muže! ❤

Terapie lesem!

Touláme se, vdechujeme čerstvý vzduch do plic… Beskydy! Přesně takhle jsem si vás představovala! Hluboké temné lesy, dechberoucí výhledy, široké pláně, tradiční roubenky a nikde nikdo… Ten klid… To ticho…

V Japonsku už mají pro procházky v lese speciální označení: „Shinrin-yoku, doslova „koupání v lese“ či ponoření do lesní atmosféry, odkazuje k nasávání zrakových vjemů, vůní a zvuků přírodní scenérie, což podporuje tělesné i duševní zdraví. Tento termín byl poprvé použit v roce 1982 a dnes chodí po bezmála padesáti trasách „lesní terapie“ miliony Japonců.“ Meik Wiking, Lykke. Češi chodí často do lesů a podle mě by měli chodit ještě více. 🙂 Takže vzhůru do lesa, načerpat energii! Jaro je tady! 🙂

Náš tip na výlet:

My jsme se ubytovali ve Ski Parku Gruň – strategická poloha, příznivá cena, milí lidé a hlavně přímo v lese! V sobotu jsme vyrazili na celodenní pochod na Lysou horu (1323 m.n.m.)! Zpátky jsme šli přes Mazák, přehradu Šance a zpět do Gruně. Celkem jsme ušli 27 kilometrů – k tomu ale převýšení, appka v mobilu ukázala na konci: 36 644 kroků. 🙂

V neděli jsme se jeli podívat do Rožnova pod Radhoštěm do přírodního skanzenu a nahlédli tak trochu do života našich předků. Jak bydleli, co jedli, jak se starali o zdraví…V areálu se nachází moc hezká výstava, která je propojená s tím, jak žijeme dnes. Člověk si tak nějak uvědomí, jak moc se od přírody vzdalujeme, jak moc se odpojujeme… A co znamená kult rodiny…

V neděli jsme se ubytovali v novém wellness hotelu Grand Tatra. Po celodenním výletu úžasnej relax a skvělá odměna! A zase ty nádherné výhledy… Tohle místo jsme objevili díky Amazing Places a fakt stojí za to…

Pouť do Santiaga de Compostela!

Zkuste si vybavit okamžik, kdy jste byli opravdu šťastní. Takový ten okamžik, kdy jste se usmívali pod vousy a tetelili jste se radostí. Okamžik, kdy jste cítili, že jste na správném místě a ve správný čas. Okamžik, kdy všechno bylo zalité sluncem, a tak nějak více barevné. Jak jste se cítili? Kde to bylo? Kdo s vámi byl?

Já zažila mnoho takových momentů na naší portugalské pouti do Santiaga de Compostela. Dnes je tomu přesně dva roky, kdy jsme vyrazili na osmidenní putování. Vybavuju si úplně přesně dechberoucí krajinu, romantické vesničky, rozličné vůně, neskutečné barvy… Camino jsou hlavně mentální lázně! Nohy a tělo mohou být unavené, ale mysl je šťastná a klidná. Co vám taková cesta může dát? Lze to vůbec slovy předat? Pokusím se… Pro mě osobně to bylo uvědomění! Úcta k mému tělu, respekt k přírodě, znovuobjevená radost ze svobody… Každý den nové zážitky, nová poutnická přátelství…Kráčeli jsme s Filipem ruku v ruce pět až šest hodin denně, pomáhali jsme si, dodávali si energii a čím dál více si uvědomovali, že chceme ruku v ruce jít dál i v normálním životě. Camino je láska na celý život. Toužím to znovu zažít. Stát se na chvilku zase poutníkem…

Zjistila jsem, že příspěvky z pouti na dvblogu jsou nejúspěšnější, což mi dělá velkou radost! A dostávám stále dotazy. Přála bych každému zažít tento pěší relax. Pro správného středověkého křesťana bylo povinností jednou za život doputovat do Svaté země, do Říma či do Santiaga de Compostela. Nyní každým rokem narůstá počet poutníků a tato cesta je od roku 1993 zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Diplom na stěně mi připomíná každý den naši svatojakubskou pouť. Každý poutník tento certifikát obdrží – pokud ujde v kuse alespoň 100 km či pokud jede na kole, koni nebo oslíkovi 200 km. V lisabonské katedrále Sé jsme si zakoupili poutnický pas Credencial del Peregrino. Do Credencialu máte za úkol sbírat razítka, která dostáváte v kostelech, na ubytovnách, v restauracích a kavárnách, tak aby bylo vidět, že nepodvádíte. 🙂 My vycházeli z vesnice Ponte de Lima (160 km do Santiaga). Trasa byla skvěle značená – žluté šipky či žluté mušle sv. Jakuba byly skoro na každém rohu. Celý popis trasy naleznete zde:

Určitě bych doporučila zakoupit tuto knihu: „The Portuguese Way to Santiago de Compostela“ (autor: Sergio Fonseca).

Pokud se na Camino chystáte nebo vás prostě zajímají postřehy od „poutníků začátečníků“, tak doporučuju můj článek zde.

Buon Camino! 🙂

 

Kurz tance a sebeuvědomění

Moje babička je neuvěřitelně moudrá žena! Poslouchám ráda příběhy z jejího mládí. Nedávno jsem byla u babičky na návštěvě a vyprávěla jsem jí, jak jsme byli s Filipem na individuálním kurzu tance. Učili jsme se „Blues“ a „Čaču“ a bavilo nás to! Babička poslouchala a pak smutně pronesla: „Taky jsem chtěla chodit do tanečních, ale bylo to zrovna v poválečném období a já neměla boty.“

Nevěřícně jsem na ni zůstala koukat a vznesla jsem dost nevhodný dotaz: „Nechodila jsi do tanečních, protože jsi nesehnala žádný boty?“ Babička odpověděla: „Boty, oblečení, ale i jídlo byly na přídělové lístky… Takže jsem nemohla do tanečních, protože jsem měla jen jedny boty a v těch by mě tam nepustili…“

V sobotu jsem zaslechla ve Vnitroblocku perfektní rozhovor týkající se obuvi: „Hele, máš ty Adidasky z recyklovanýho plastu? Neee? Ty jsou fakt skvělý!“ Holčina odpověděla: „Já mám už doma úplnou sbírku tenisek…“

Uvědomila jsem si, jak jsem vděčná, v jaké době žijeme. Máme v naší zemi mír, stále se ještě můžeme svobodně projevovat a jsme obklopeni materiální hojností. Máme k dispozici kvalitní jídlo, tekoucí vodu, zdravotní péči…Máme neuvěřitelné možnosti. Díky internetu a různorodým technologií jsme ve spojení s celým světem. Taky jsem si uvědomila, jak rychle zapomínáme…

A tak mám v plánu být ještě více vděčná a každý den děkovat… Věci, které bereme jako samozřejmost – totiž nemusí být navždy. Doporučuju film The Florida Project, který je o naší dnešní materiální společnosti. Taková hezká sonda.

Ranní rituály…

„Abychom žili dlouho, je třeba žít šťastně. To je umění, kterému vás nikdo nenaučí. Každý se to musí naučit sám.“ M. Tombak

Mám moc ráda tento citát. Když jsem před 4 lety začala zkoumat štěstí nebo lépe řečeno lidskou spokojenost, netušila jsem kam všude mě tahle cesta zavede.

Podle Sonji Lyubomirsky, autorky knihy The How of Happiness, úroveň spokojenosti je z 50% dána geneticky. Dalších 10% tvoří životní okolnosti či situace (bohatý/chudý, zdravý/nemocný, vdaná/rozvedená…). A pozor teď to nejdůležitější: zbývá 40%, které můžeme ovlivnit našim chováním a životním postojem. S kým se stýkáme, jaké máme vztahy, co děláme ve volném čase, jak přemýšlíme… Když jsem se dočetla tuto informaci, došlo mi, že 40% není vůbec málo, a že bych teoreticky měla mít šanci to ovlivnit. A tak jsem začala zkoumat, číst, chodit na semináře a začalo jedno z nejzajímavějších období v mém životě, které trvá dodnes…

Postupně jsem začala zkoušet, co mi bude vyhovovat. A jako první jsem zařadila pohyb či chcete-li cvičení, při kterém se vylučují hormony štěstí! To se přeci ví! 🙂 Každé ráno cvičím sestavu speciálních cviků na záda. Pak vždy přidám pár oblíbených jogóvých pozic. Nedělám je asi ještě úplně stoprocentně dobře, ale cítím se přitom skvěle. Podle mnoha výzkumů – návyk se tvoří po 21 dnech. Takže já už jsem závislá. 🙂 Když si někdy nezacvičím, tak mě to pak pěkně štve. Snažím se cvičit i na cestách.

Po ranním cvičení zkouším meditovat. Začínala jsem na 3 minutách, bylo to pro mě sakra těžké. Dneska jsem v tzv. informačním vakuu cca 12 minut. Po meditaci si dávám ještě svoji osobní modlitbičku/přání a nastavím se na daný den, aby byl přesně takový, jaký ho chci mít. Tahle rána prostě miluju!

A ještě jedna věc! Snažím se co nejvíce chodit. Vystoupím o zastávku dříve, nepoužívám výtahy, eskalátory. Podle Martina Seligmana by totiž člověk měl denně ujít 10 tisíc kroků. Jeden čas jsem používala i krokoměr a musím říct, že to bylo hodně zajímavý. A tak jsem začala chodit a chodím a chodím… Až jsme vyrazili na pouť do Santiaga de Compostela. 🙂

Dala jsem si takovou osobní výzvu a zkouším různé sporty, při kterých mi bude dobře. Tak vám dám brzy vědět, jak se moje osobní pohoda zvýšila či nezvýšila. 🙂

Šikulka…

Na této fotce se s babičkou ještě smějeme. To ještě netušíme, že budeme za pár hodin plakat…

Budu vám vyprávět krátký příběh, který se stal před budovou, kde se konaly volby. Vcházím do školy a vidím proti sobě mladou holčinu podpírající hodně starou paní, která na první pohled špatně vidí.

Chtíc, nechtíc, vyslechnu jejich hovor.
„Děkuju babi, že jsi šla k volbám, vážím si toho,“ říká sympatická vnučka.
„To jsem ale ŠIKULKA, viď? Zvládla jsem to, ale jen díky tobě, že jsi mě doprovodila,“ sděluje babička.

Nádherný rozhovor dvou generací. Fakt mě to dojalo! Vyměnily jsme si s tou slečnou pohledy a usmály se na sebe. Slov netřeba, v tom pohledu bylo vše… Byl to ten nekrásnější moment z těchto voleb. Větu: „To jsem ale šikulka, uslyším v hlavě ještě hodně dlouho!“

Za pár minut vcházím do jiné budovy s mojí babičkou a jsem na ni tak pyšná! Ve svém věku čte, sleduje diskuze, na věci si dělá svůj názor. Nenechá se ovlivnit sousedkami, ani bulvarními titulky, které mají vyvolávat strach. Nerezignovala, ale věří v lepší budoucnost. Děkuju, babičko! Příště to vyjde! Slušné chování a LASKAVOST se opět navrátí do české společnosti. Já v to věřím…

Citát závěrem: 🙂

„Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“

Jan Amos Komenský

Chuť a vůně Mexika!

Rádi objevujeme nová místa, rádi poznáváme cizí kulturu a moc rádi ochutnáváme místní jídla. Stává se nám, že vytváříme itinerář cesty podle zajímavých restaurací nebo se inspirujeme přímo od místních lidí. Tržiště a obyčejné restaurace, kam chodí „místňáci“ nás mnohdy zajímají víc než drahé luxusní podniky. Stejně tak tomu bylo i v Mexiku. Tady je pár tipů na místa, které jsme objevili na naší cestě. Mexická kuchyně je neuvěřitelně pestrá, chutná a vlastně i zdravá! Prostě si nás získala! Panuchos, salbutes, tacos, Sopa de lima, ceviche…Ááách…Chuťové vzpomínky se mi rozjely na plné obrátky… Prostě láska prochází žaludkem! 🙂

Cancún
V Cancúnu jsme jen přespávali – přesto máme jedno doporučení! Skvělý Agavero Hostel, kde si budete připadat jako doma a ještě dostanete spoustu tipů, co ochutnat a kam se vydat. Udělali nám výbornou snídani, byl to náš první pokrm v Mexiku. Všichni jsou tady neuvěřitelně zapálení do jídla… Nemohli jsme si vybrat lepší začátek cesty. 🙂

Isla Holbox
Strávili jsme na tomto krásném a klidném ostrově tři dny. Oblíbili jsme si „jídelnu“ s názvem Las Panchas, kam chodili místňáci! Výborný a levný jídlo!

Pokud jste na Holboxu, tak ochutnejte určitě místní specialitu – „Lobster Pizza“! My jsme navštívili Edelyn Pizzerii, ale ve městě jsou prý lepší místa, například La Miranda de Ruo…

Na Holboxu jsme si oblíbili plážový bar s názvem Mezcaleria & Posheria by Kisin.

Doporučujeme taky krásný mexicko-francouzský podnik Le Jardin. To byly ale snídaně!

Merida
Restaurace La Chaya Maya stojí za návštěvu! Neberou rezervace a je tady často dlouhá fronta, ale utíká to rychle.

Určitě doporučujeme i Taquerii la Socorrito na místním tržišti. Tento stánek vede již třetí generace. Pro mě to bylo velké vystoupení z komfortní zóny. 🙂

Na pálenku „Pox“ vyražte do Posherie na slavné ulici Paseo de Montejo, kde jsou nádherné koloniální stavby.

My jsme v Meridě absovovali kurz vaření s Adventures Mexico a součástí byla i návštěva místního trhu, což byl velký zážitek! O kurzu se chystám napsat samostatný článek.

Izamal = žluté město
Tak tady máme jasného favorita! Stánek zaměřený na „salbutes a panuchos“ na místním tržišti. Dále malou rodinnou restauraci El Toro a vyhlášený podnik Kinich, kde mají specialitu Papadzules Kinich. Doporučujeme rezervovat místa.

Valladolid
Restaurace Yerba Buena del Sisal! Máme krásnou vzpomínku na Yerbu! Když jsme ji hledali, tak jsem na ulici zastavila auto a zeptala se, kde se tento podnik nachází. Pán mi to ochotně vysvětlil a pak mi sdělil, že je majitel této restaurace. A že by nás rád svezl, ale že má auto plné zboží, jelikož jede z trhu. A tak jsme se za pár minut setkali v jeho krásném podniku. Náhody neexistují? 🙂

Ve Valladolidu jsme se ubytovali v Casa Axis Mundi. Tento úžasný rodinný hotýlek vede moc milá dvojice – Beata a Paul. Beata dělá skvělé veganské snídaně! Budova je kousek od centra, ale zároveň v nádherné zahradě se vzrostlými stromy. Beata je umělkyně, takže na zdech visí její obrazy a pozorní cestovatelé si všimnou, že napsala i knihu. Paul i Beata jsou neuvěřitelně laskaví a dostanete od nich spoustu tipů na cestování. Držíme jim moc palce. O tomto krásném místě budu ještě také psát…

Tulum
V Tulumu naše první návštěva vedla na snídani do Tulum Art Club, což je vlastně galerie mladých umělců a zároveň si tady můžete dát dobrou snídani. Je to moc zajímavý koncept…

Doporučujeme taky restauraci El Camello Jr., která je neustále plná a hosté se tak sami zapisují na „waiting list“. Ryby, mořské plody – vše čerstvé a výborné! Majitelé jsou rybáři.

V Taquerie Honorio jsme objevili ty nejlahodnější a nejvychytanější tacos! Mají otevřeno od 6.00 do 13.00. Už brzy ráno se tady schází místní kuchaři na snídani…

Přímo na pláži je restaurace La Zebra, kde jsme byli 2x na obědě a vždy to bylo moc fajn! Drží si svůj standard a ten výhled…

Co potěší na slavné tulumské pláži? Osvěžující kokos! 🙂

Raw Love! Doporučujeme zkusit alespoň jednou na snídani. Jejich Acai Bowls jsou skvělé a zdravé! A ty kreativní nápoje! Takový podnik mi v Praze chybí…

Pokud si budete chtít udělat hezký romantický večer, tak zajděte do restaurace Arca. V kuchyni vládne šéfkuchař se zajímavým „životopisem“, vařil například v restauraci Alinea v Chicagu a chvíli byl i ve slavné El Celler de Can Roca.

Hartwood! Restaurace, kde výborně vaří, je tam pohodová atmosféra, skvělý servis a super hudba. Počítejte s tím, že si musíte udělat rezervaci. Pro nás jeden z největších kulinářských zážitků! Celý podnik je provoněn úžasným Copalem…

Svatební sad v Suchdole je na světě! Děkujeme!

Procházím rozkvetlým ovocným sadem, slunce se opírá do statných zdravých stromů, které se majestátně tyčí k nebi. Usedám do stínu pod jeden z nich, který je obsypaný krásným šťavnatým ovocem. Zakusuju se do sladkého jablka a sleduju, jak děti rozverně pobíhají okolo, jak sad žije svým životem. Cítím spokojenost a klid…

Takhle jsem si před svatbou vizualizovala náš sen a ejhle sad je už na světě! Máme velkou radost! Jak to celé začalo? Když jsme s Filipem přemýšleli, jaký bychom si přáli svatební dar, věděli jsme od začátku, že bychom chtěli něco z čeho budou mít radost i ostatní. A taky něco co tady po nás zůstane. A tak jsme si přáli ovocné stromky, abychom mohli vysázet svatební sad! Znáte to… Když se pro něco nadchnete a žijete tím, tak se sny stávají skutečností? Oslovili jsme skvělou iniciativu Na ovoce a ta nám pomohla najít vhodné místo a vše zrealizovat…

Včera jsme zasadili s našimi úžasnými svatebčany padesát ovocných stromků – starých tradičních odrůd, které se iniciativa Na ovoce snaží navracet do české krajiny. A tak jsme měli v rukou stromy s názvy jako Parména zlatá, Gdánský hranáč, Řechtáč soudkovitý, Malinové holovouské nebo Krasokvět žlutý! Líbí se nám myšlenka nekupovat ovoce, které putuje na náš stůl přes půl světa, zatímco české sady upadají v zapomnění. Líbí se nám dělat radost ostatním lidem. Kromě toho, že tento svatební dárek udělal radost nám, tak potěšil i naše svatebčany, kteří nejenže zakoupili stromky, ale pomohli s výsadbou a zároveň se všichni znovu potkali! Svatební dar pomohl organizaci Na ovoce a udělal radost i starousedlíkům – někteří dokonce přišli i pomoct! A ještě udělal radost samotné městské časti Praha Suchdol!

V knize Ikigai Šťastný a dlouhý život se píše: „Jde jen o to, přičítat v životě den ke dni, nebo mám na světě nějaké vyšší poslání?“ Když se řekne vyšší poslání, představím si záchranu lidských životů, boj za něco opravdu velkého…Ale co když je to mnohem jednodušší? Co když „stačí“ zasázet padesát ovocných stromků, které tady budou pro další generace?

Přijďte se někdy podívat do našeho svatebního sadu, který vznikl z čisté lásky – a to doslova! 🙂 Nachází se ve Starém Suchdole v zahradkářské kolonii. Za pár let tam budeme společně sbírat ovoce! Když si uvědomím, co dokáže pár desítek svatebčanů, tak mě to nabíjí optimismem…

Děkujeme našim rodinám, přátelům, společnosti Na ovoce a díky zaslouží i Městská část Praha Suchdol – pan starost Petr Hejl! Jste nejlepší!

Proč mířím často do přírody?

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…