Kréta: Tyrkysové moře a velehory 2500 metrů!

13989573_10209538508247033_1457543786_n

Konečně jsem se dostala k sepsání příspěvku o našem cestování po největším řeckém ostrově. Kréta nám učarovala! Dlouhé písčité pláže, malé romantické zátoky, odlehlé horské vesnice a vrcholky hor vysoké až 2500 metrů. K tomu si přidejte úžasné krétské jídlo, hektolitry olivového oleje a retsinu – typické řecké bílé víno s vůní pryskyřice. Každý si tady najde své! Pokud se sem chystáte, tak doporučujeme půjčit si auto a objet tento magický ostrov.

NAŠE TRASA:
Měli jsme velkou výhodu, že jsme si udělali základnu u naší kamarádky Daniely, která zde už pěkných pár let žije. V Kokkini Hani jsme strávili tři dny a poznali úžasnou krétskou pohostinnost. Večerní hodování, pohoda s přáteli a opravdové gastronomické orgie. 🙂

Kokkini Hani—Kissamos
Z Kokkini Hani jsme vyrazili autem směrem na západ. Ubytovali jsme se ve vesničce Viglia – Gramvoussa – kousek za městem Kissamos, což se ukázalo jako velmi strategické. Ráno jsme totiž vyrazili na oblíbenou pláž Balos Beach. Představte si, že se jako mávnutím kouzelného proutku ocitnete v Karibiku. Ano, tak to tady vypadá! Moře hraje nádhernými odstíny modré a tyrkysové barvy k tomu kombinace jemného bílého písku. Cesty na tuto pláž vedou dvě – buď můžete jet lodí, což nedoporučujeme nebo můžete jet autem, ale připravte se, že vás čeká náročná cesta po kamenité šotolině. Do úplného cíle vede prašná pěší cesta, ale ten výhled, stojí za to!

14009949_10209538473526165_1738743977_n

Tipy:
Ubytování Anavaloussa Apartments.
Skvělá rodinná restaurace Limani specializující se na ryby. Nachází se přímo v přístavu.
Další výborný podnik je Gramvousa Restaurant v malé vesniččce Kaliviani:

Kissamos— Elafonisi
Z Kissamos jsme vyrazili vnitrozemím na jih. Zde je nádherná pláž Elafonisi – opět dechberoucí hra barev – různé odstíny modré! Bohužel zde je také dechberoucí počet návštěvníků, takže jsme si tady připadali jako v mraveništi. A poté co člověk viděl Balos Beach… Největším zážitek bylo ubytování v rodině, která chovala ovce. A právě tu noc, kdy jsme u nich přespávali, pořádali tradiční slavnost na počest stříhání ovcí. Dům byl plný pasáčků ovcí, víno a ouzo teklo proudem. 🙂

Tip:
Skvělá restaurace s úžasným šéfkuchařem a majitelem v jednom Gialites Taverna. Pozor, není jednoduché tuto tavernu najít… 🙂

14009836_10209538527407512_823935310_n

Elafonisi — Paleochora
Paleochora je městečko, kde se konají jógové pobyty. Mnohem zajímavějším je ale krásná horská vesnička Anidri. Zde jsme objevili výbornou restauraci Kafenio STO Scolio. Ten výhled přes horské vrcholky až k moři…Aáách…

Z Anidri jsme se vydali ještě do vyšších hor. Cesta byla náročná, jelikož jedete po úzkých silničkách, ale na to jsme už zvyklí z předchozích cest… Po cestě míjíte krásné kostelíky, ovce, kozy a nechybí ani úžasné výhledy do krajiny. Když vydržíte, tak dojedete zpět k moři do vesničky Sougia. Zde jsme objevili pravou Krétu! V této zátoce bychom si dovedli strávit alespoň týden. Bohužel jsme měli jen dva dny. V Sougii je cca sedm restaurací a všechny jsou prý dobré.

image

14012001_10209538574528690_1555805064_n

Tipy:
My ochutnali restaurant Rebetiko – lokální suroviny a tradiční krétská kuchyně!

13866729_10209538591049103_186326078_n

Sougia—Panormo
Z jižní Sougie jsme se vnitrozemím přesunuli zpět na sever a ubytovali se ve vesnici Panormo. Městečko plné hotelů, penzionů, ale mělo to tady atmosféru.

Panormo—Kokkini Hani – Lentas
Z vesničky Panormo jsme se vraceli zpět do Kokkini Hani. Nabrali jsme kamaráda Radka a vyrazili opět na jih. Tentokrát do opuštěné vesničky Lentas. Je zde jen pár bíle omítnutých domů – menší oblázko-písečná pláž. Na dlouhou pláž s jemným pískem je to cca 10 minut chůze. Dá se tam koupat i bez plavek. Je to bývalá hippies osada. Pár hipíků zde najdete i dnes.

13933397_10209538609409562_422776726_n

Co nás ale uchvátilo byla restaurace taverna El Greco. Osvícený pan majitel, úžasné jídlo s výhledem na moře! Jedna z nejkrásnějších restaurací! Nedovedu si představit lepší zakončení naší okružní jízdy po ostrově!

Lentas – Kokkini Hani – Iraklion

image

Ztraceni v čase a prostoru…

Jsou to maličkosti a obyčejné prožitky… Je půl osmé ráno. Probudili jsme se v nádherné zátoce vesničky Sougia na jihozápadě Kréty a jdeme se projít po krásné oblázkové pláži, kterou začínají osvětlovat první paprsky. Tohle místo je speciální – je jiné – jako by se tady zastavil čas. Pár malých penzionů, útulných taveren a pohodových barů. Žádný turismus ve vzduchu, dokonalá pohoda. Lidé se tu pohybují a chovají tak nějak jinak..

image

V tuto brzkou ranní hodinu jsme na pláži úplně sami. Ostatní „obyvatelé“ jsou ještě ve stanech či v přilehlých jeskyních. Ano jeskyních! 🙂 Zdejší komunita žije naprosto v souladu s přírodou – jako bychom se vrátili v čase…

image

Vylezu na skálu, pozoruju Filipa a najednou opět přichází ten známý pocit. Vděčnost! Za nádhernou přírodu okolo nás, za to, že jsme se my dva potkali… Vše vnímám velmi intenzivně a dochází mi, že právě tyto okamžiky mě dělají šťastnou! Lehký vánek ve vlasech, slaný vzduch, první paprsky na mém těle, oblázky, které masírují moje chodidla… Spontánně nás napadne skočit nazí do moře… Čirá radost! Připadám si, že jsem se vrátila do dětství, raduju se z maličkostí. Jako bych si vzpomněla na něco, co jsem uměla sama od sebe už dávno… Nikde nikdo… Jen my dva… Ztraceni v čase a prostoru a přitom naživu…

image

To je to, proč cestujeme! Zažíváme věci, na které v každodenním životě nemáme moc čas a ani myšlenky.
Zastavíme v zapadlé vsi a prokecáme ráno s místňákama… Prostě jen tak… Nebo si koupíme med přímo od včelaře…Či se ubytujeme v domě, který vlastní rodina, jež chová ovce, a tak máme možnost zúčastnit se rodinné oslavy… Kdy jste si lehli naposledy nazí na rozpálenou oblázkovou pláž a cítili se svobodní? K životu potřebujeme velmi málo… Zážitky dělají z našich cest to, o čem pak vyprávíme doma rodině a přátelům, žádné suvenýry to nemohou vyvážit. Užívejte si a radujte se jako děti…

image

image

Tipy na víkendové výlety po Čechách!

Kdy jste naposledy překvapili svoji drahou polovičku? Kdy jste řekli tomu druhému něco v podobném duchu: sbal si nejnutnější věci, nezapomeň plavky, odjíždíme v pět – o nic více se nestarej…  Mně se to stalo nedávno. Sedím v autě, krajina rychle ubíhá. Ptám se Filipa už asi posté, kam to jedeme, zkouším hádat, ale nic neprozradí… A tak se moje fantazie rozjíždí na plné obrátky, představuju si, kam přijedeme, jak to tam bude vypadat a jsem totálně šťastná, že budeme spolu – sami dva.

„Láska je jediná věc, která se zdvojnásobí pokaždé, když ji s někým sdílíme.“ Albert Schweitzer

Kam, že jsme to tedy dorazili? 

Malé Chrášťany – zapadlá vesnička na jihu Čech, kde lišky dávají dobrou noc! Otevřeme obrovská dřevěná vrata a rázem se ocitáme úplně v jiném světě – z hektické Prahy na romantickém statku Boží oko… Jsme obklopeni nádhernou přírodou, na nebi jsou vidět hvězdy, což už se ve městěch stává málokdy, ale hlavně je tady totální klid! Ideální místo na cyklovýlety. Vřele doporučuju! Filipův výběr neměl chybu, šíříme s radostí dál…

Tip na výlet v okolí:
Určitě se zastavte na zámku Kratochvíle.

13115398_10208812111967580_1446704802_n

13112517_10207241720855951_1572459561_o

statek

Druhý víkend v květnu jsem zase vymyslela překvapení pro Filipa já. Strávili jsme víkend v Hlinsku na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí Žďárských vrchů a Železných hor. Plán byl jasný objevovat krásy Vysočiny. Podařilo se mi shodou všech možných náhod zarezervovat nádhernou roubenku s červenými okny – i když náhody neexistují. 🙂 A tak jsme se vrátili v čase a pár dní jsme žili jako naši předkové.

13219996_10208858799454738_56296685_n

Co nás v tomto malebném kraji zaujalo?
Historická část města Hlinsko zvaná Betlém.
Skanzen Veselý kopec – muzeum v přírodě.
Židovský hřbitov v Dřevíkově.
Skvělá restaurace – Hamerská krčma Jonáš – 400 let stará!
Setkání s velmi inspirativním pánem – Tkalcovna na Betlémě.

13233320_10208858817215182_914519586_n

13250445_10208858801574791_1200570776_n

Chystáte se na Pouť do Santiago de Compostela?

Sedím v jedné z mých oblíbených pražských kaváren a dočítám poslední stránky Poutníka od Paula Coelha. Vybavuji si prašné cesty, pohádkové lesy, kamenité stezky, romantické uličky… Už nejsem poutník, ale myšlenkami jsem stále na Svatojakubské cestě…

Pokud si potřebujete vyčistit hlavu, srovnat myšlenky, prověřit své síly, hodit se do „offline režimu“ nebo chcete zažít aktivní dovolenou, tak nazujte boty a vyražte. Dovolte si strávit čas sami se sebou…

12966282_10208625104292505_1215577518_n

Co potřebujete na Camino?

Nezapomeňte, že co si zabalíte, to si taky odnosíte. 🙂 Skvělý vychytávky mají v obchodě Pod 7 kilo. Já jsem si tam koupila batoh značky Osprey (40l) a byla to dobrá volba! Filip měl bágl Deuter (50l). Říká se, že by měl člověk nést maximálně 10% své váhy. Zpětně jsme zjistili, že můj batoh vážil 6,4 kilo a Filipův 10,2. Ať žije minimalismus! 🙂 Jedny kalhoty a legíny, pět triček, mikina, větrovka… Jak jsem to zvládla s minimem věcí? V hostelech a ubytovnách si můžete nechat vyprat, takže netahejte zbytečnosti! 🙂 Co nám udělalo největší službu? Jelikož hodně pršelo, což je v Galicii časté, tak určitě pláštěnka Ferrino a Deuter obal na batoh. Skvělé výrobky má firma Sea to Summit – rychleschnoucí cestovní ručník a nafukovací polštářek. Důležité jsou pohodlné pohorky a gelové náplasti! 🙂 Co se týče kosmetiky, tak jsem měla opravdu minimum věcí. Ze všeho nejvíce jsme používali měsíčkovou Indulónu a konopné mazání Mentholka od Cannadermu. Každý večer a ráno jsme mazali unavené nohy. Já jsem nosila dvoje ponožky do bot a to mi dost pomohlo. Za skvělé tipy děkujeme blogu Lucky cesta!

12988187_10208625144693515_1710280680_n

Jak se stanete poutníkem?

V lisabonské katedrále Sé jsme si zakoupili poutnický pas Credencial del Peregrino – říkali jsme mu familiérně „kredenc“ (zakoupit můžete i v jiných katedrálách). Byl tím nejcennějším, co jsme měli. Ztratit „kredenc“? To je konec Camina! 🙂 Do Credencialu totiž sbíráte razítka, která dostáváte v kostelech, na ubytovnách, v restauracích a kavárnách. Abyste získali v Santiagu tzv. „Compostelu“ neboli poutnický diplom, musíte ujít nejméně 100 km, pokud jedete na kole, koni nebo oslíkovi tak 200 km. 🙂
V Portugalsku doporučujeme zakoupit kapesního průvodce „The Portuguese Way to Santiago de Compostela“ (autor: Sergio Fonseca). My jsme ho koupili v Lisabonu na
Time Out Mercado da Ribeira, mají ho také v obchodě Vida Portugese. Lze ale koupit i jinde, např. v Portu. Před cestou jsme si stáhli pár „Camino appek“ do mobilu, pro případ, že bychom sešli z cesty. A párkrát se to opravdu stalo…

12968782_10208625107652589_1496494609_n

Trasa

Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostela vede z mnoha míst v Evropě. My jsme si vybrali méně frekventovanou portugalskou trasu. Začít můžete už v Lisabonu (611 km) nebo v Portu (cca 240 km). Z Porta vedou tři cesty: pobřežní, centrální a tzv. Braga way. My jsme se rozhodli pro centrální trasu se začátkem ve vesnici Ponte de Lima (160 km do Santiaga). Trasa je skvěle značená. Stačí sledovat žluté šipky či žluté mušle sv. Jakuba. Dalším důležitým symbolem jsou kamínky, které poutníci nechávají na rozcestích – každý kamínek = změna v lepšího člověka. Po celou dobu míjíte kamenné patníky, které vám ukazují, kolik ještě zbývá do cíle. Je to taková krásná hra pro děti i dospělé!

12992727_10208625119252879_171589438_n

12957380_10208625112292705_42961139_n

Střípky z naší cesty:

1. den: Ponte de Lima – Rubiaes – 19 km
Začali jsme nejnáročnější trasou s převýšením 400 metrů. Přálo nám počasí, a tak jsme si užili nádherné výhledy.

2. den: Rubiaes – Tui (Španělsko) – 23 km
Z Portugalska do Španělska jsme přešli přes krásný most a ocitli jsme se v malebném historickém městečku Tui.

3. den: Tui – O Porriňo – 17 km – pohodová etapa 🙂

4. den: O Porriňo – Cesantes – 18 km
Většina poutníků zakončí tuto cestu v městečku Redondela, my jsme se ale rozhodli z městečka Redondela ujít ještě další tři kilometry a odměnou nám bylo krásné ubytování Albergue o Refuxio de la Jerezana!

5. den: Cesantes – Pontevedra – 15 km
Krásná a pohodová trasa. Pontevedra je jedno z nekrásnějších měst na této etapě – doporučujeme se zde zdržet!

6. den: Pontevedra – Caldas de Reis – 23 km
Na této cestě jsme se seznámili s dalšími poutníky a od této chvíle jsme nešli sami. Dokonce se nám stalo, že jsme se tak zapovídali a došli dál než jsme původně plánovali. 🙂

7. den: Caldas de Reis – Pádron – 19 km
Vidina ochutnávky lahodných Pádron Peppers nás hnala dopředu. 🙂

8. den: Pádron – Santiago de Compostela – 25 km
Nejdelší a zároveň moc krásný úsek – pohádkové lesy a klikaté uličky…

Celkem: cca 160 km

Ubytovny pro poutníky neboli Albergues

Poutnické ubytovny či hostely mají svá pravidla. Například v nich můžete strávit jen jednu noc. Otvírají většinou okolo třetí odpoledne a ráno v 8h už musíte zase vyrazit na cestu. V Portugalsku jsou hodnější – tam stačí odejít v 9.00. Stojí většinou od 6 do 15 Euro/osoba/noc – některé jsou za příspěvek, který uvážíte věnovat. Určitě si nezapomeňte spacák. Já měla i nafukovací polštářek. Někde mají vlastní peřiny, ale jistota je jistota. 🙂

Hned první den jsme měli neuvěřitelné štěstí. V Rubiaes jsme objevili privátní albergue – NINHO – The Pilgrim Nest. V nádherném kamenném domě na vás dýchne z každého rohu kousek umění – knihy, obrazy, citáty – vše velmi vkusné. Určitě se zde zastavte a pozdravujte Marlen. Je to skvělá a zábavná hostitelka! V Tui (Španělsko) jsme spali v Albergue el Camino – velmi pěkná a čistá privátní ubytovna. Na šestilůžáku jsme byli sami. 🙂 Ve městě O Porriňo jsme se ubytovali v základní ubytovně Albergue de Peregrinos de Porriňo. Pro mě asi „největší“ zážitek – na pokoji bylo 24 lůžek, železné palandy připomínaly kasárna na vojně – lehce depresivní prostředí. A pozor večerka ve 22.00! 🙂 Naopak ubytování v Cesantes Albergue o Refuxio de la Jerezana pro nás bylo příjemným zpestření. Celý večer jsme strávili povídáním s Marií – majitelkou hostelu. Tři kilometry navíc za to stály!

V Pontevedra jsme se ubytovali přímo v centru města ve Slow City Hostelu. Majitelé jsou architekti. Od první chvíle, kdy tam vstoupíte, to vnímáte. Vše je zařízeno velmi minimalisticky a prakticky zároveň. Ocenili jsme elektrické topení na pokoji, protože jsme si potřebovali usušit věci. A dostali jsme skvělé kulinářské tipy. V tomhle městě musíte ochutnat Pulpo neboli chobotnici a to konkrétně v rodinné restauraci Casa Fidel – O Pulpeiro. Největší pecka!

V Caldas de Reis jsme se nejdříve trochu lekli, protože Albergue O Cruceiro je na půl hotel a ubytovna. Bylo velmi zvláštní šlapat v zabahněných pohorkách po kobercích. 🙂 Pokud půjdete přes město Pádron, tak vám doporučujeme nový hostel Albergue Corredoiras. Jak se říká, to nejlepší na konec! Vše je doladěné do detailu. Je vidět, že majitelé jsou horolezci a vědí, co člověk po celodenní tůře potřebuje. V Corredoiras mají neuvěřitelné vychytávky, které vám zpříjemní poslední dny na Caminu! V cílové destinaci v Santiagu jsme si za odměnu dopřáli noc v hotelu.

12966684_10208625111132676_335094788_n

 

12992092_10208625109892645_984581703_n

Poutnická gastronomie

Camino může být vlastně i taková gastronomická tour. Po cestě se zastavujete v kavárnách a restauracích, kde vám kromě razítka do Credenciálu dají i skvěle vychlazené pivko! 🙂 Hodně nás zaujala Pescaria Cafetaria za vesnicí Arcozelo. Skvělý koncept, kde si kromě sendviče, můžete zakoupit i kartáček na zuby! A zároveň to jsou rybářské sádky. Určitě doporučujeme se tu zastavit. Některé restaurace nabízejí speciální poutnické menu jako například Restaurante Constantino v Rubiaes. Není to žádná vysoká gastronomie, ale když máte hlad… V Galicii je to hodně o mořských plodech a rybách. Jak jsem zmínila velkým zážitkem byla restaurace Casa Fidel – O Pulpeiro v Pontevedra – zde jsme ochutnali chobotnici a Svatojakubské mušle. Doporučujeme také navštívit pivní bar Grifón, The Basset Beer Bar a klasický vinný bar La Navarra. V Caldas de Reis jsme narazili na krásnou útulnou restauraci s názvem O Muiño, kde se specializují na tradiční španělské tapas. Nemělo to chybu! V menších vesničkách občas narazíte na bistro, které je součástí „supermarketu“. 🙂 Být v Pádronu a neochutnat delikátní Pádron Peppers? Tak to pardón! I když nebyla sezóna, tak jsme je nakonec objevili na místním trhu! Pokud chcete ochutnat autentickou galicijskou kuchyni, tak doporučujeme zajít v Santiagu do hospůdky La Tita. Pozor bývá tam dost plno!

12980515_10208625115692790_1821553106_n

12969425_10208625129933146_1509234761_n

Pět až šest hodin chůze denně, vše co potřebujete k životu máte na zádech v batohu… Zážitky, které vám už nikdo nikdy nevezme..

Buen camino, pelegrinos!

image

Opojné vyčerpání…

image

V mlžném oparu probouzejícího se Santiaga se majestátně tyčí k nebi katedrála, ke které ročně putují statisíce poutníků z celého světa. Nezdálo se nám to! Jsme tady! Naše Svatojakubská pouť (Camino) trvala 8 dní a celkem jsme ušli 160 kilometrů. Když jsme se vydali na Camino Portuguese, tak ve mně toto trojciferné číslo vyvolávalo až strach, pocit, že to nemůžu zvládnout… Nikdy jsem přece nic podobného nešla…

Je to neuvěřitelně zvláštní a krásný pocit zároveň. Myslela jsem si, když úspěšně tuto cestu dojdu, že budu šťastná, že je to konečně za mnou, s radostí odhodím batoh a dám nohy nahoru. A víte, co se stalo? Jsem smutná, že je konec! Nejraději bych šla další etapu. Dnes ale již nikam putovat nebudeme, připomíná nám to latinsky psaná „Compostela“ – diplom, který jsme obdrželi v Officina del Pelegrino.

Vše hezké jednou končí, aby mohlo začít něco nového. Nad katedrálou právě svítá – začíná nový den… S Filipem budeme putovat dále naším společným životem, obohaceni o nádherné zážitky, nová přátelství a s pocitem, že se můžeme jeden na druhého spolehnout… Na tuto cestu budeme vzpomínat do konce života. Každému bych doporučila jít své vlastní Camino – objevit a překonat sám sebe…

P.S.
Až vstřebáme všechny ty silné momenty a zážitky, tak napíšeme delší příspěvek, slibujeme. 🙂

image

image

image

image

image

image

image

image

Poutníci jsou taky lidi…

Je půl osmé ráno, venku je ještě tma, za okny Albergue (ubytovny pro poutníky) silně bubnuje déšť… Rychle vyskočit z postele, provést základní hygienu, zabalit věci do batohu… Zkontrolovat puchýře a hlavně nezapomenout namazat nohy měsíčkovou Indulonou! Skočit do bot a vyrazit na další etapu Camino Santiago de Compostela. Prostě jen jít… Vyčistit si mysl, vnímat přírodu, unavit tělo… Takto probíhají naše dny na Camino – každý den stejný a přesto úplně jiný – nabitý neskutečnými zážitky, zajímavými příběhy, únavou i radostí… Upřímně? Na začátku Camina jsem nevěřila, že to dám. Nejsem totiž výrazně „sportovní“ typ, raději dávám přednost městskému životu před touláním se krajinou. Jsme „poutníci začátečníci „, přesto máme za sebou pátý den a 92 kilometrů v nohách! Zbývá nám jich už pouhých 67. 🙂 Pořád nechápu, že jsem se na tuto neskutečnou pouť vydala. Nelituju, jsem šťastná! Je to skvělej pocit! Kdo to nezažil, nemůže pochopit. „Only those who have walked the „Camino“ know what it means,“ jak se píše v našem průvodci od Sérgio Fonseca, který jsme úplnou náhodou zakoupili v Lisabonu. My jsme si to také neuměli představit… Hlavou se mi honí spousta myšlenek a pocitů… Vítejte na Camino…

„Poutníci jsou taky lidé nebo ne?“ Přivítá nás majitel Slow City Hostelu Albergue v nádherném městě Ponteverde. Když se na sebe podívám v zrcadle, tak si nejsem úplně jistá. Kouká na mě holka v pláštěnce, kšiltovce a super návlecích do deště slepených z igelitky značky RockPoint. Sama bych si nabídla tak ubytování pod mostem… V tuto chvíli – na konci dne po několikakilometrové trase je naše inteligence na bodu nula. Nejhorší jsou vždy poslední tři kilometry do cíle – hlava už ví a nohy tuší… Každý den mě bolí jiné svaly – jedu na autopilota – zvednout nohu, zvednout druhou. Vtípky se pohybují na úrovni 2.B. Já: Za náma jdou nový, vypraný v Pervolu.“
Filip: „To byli ovčáci – maximálně čtveráci.“ „Ponožky suš na dva cykly.“ Mozek je vypnutý… Veškerá energie je soustředěna do nohou. 🙂

Víte, co? Vůbec neřeším, jak na Camino vypadám. Jediné po čem v závěru dne toužím je horká sprcha, sundat bágl a boty… Uff to je úleva. Co mě ale každý den udivuje je, kde se v člověku, který nemá vůbec žadnou kondičku bere ta síla? Ano, mluvím o sobě. Co se mýho zdraví týče – poslední půlrok byl celkem náročný. A tady zjišťuju, že se tělo dokáže zregenerovat už za pár hodin. Ráno mě nic nebolí a můžu znovu vyrazit!

Pochodujeme pohádkovým lesem! Je jedno, jaké je počasí, protože na všem lze nalézt něco pozitivního. Návrat k přírodě, čistá mysl, důvěra v sama sebe… To vše se mi tady neustále honí hlavou. Absolutní ticho – nikdo nikde. Jen vy a cesta před vámi…

Krásně zelené lesy střídají voňavé louky.. Po chvíli procházíme malebnou vesničkou se starodávnými kamennými domy. Nahlížíme do upravených rozkvetlých zahrad a občas i pronikáme do života místních lidí a nejen lidí – také zvířat – na Caminu můžete potkat i divočáka! 🙂 Na cestě zapojujeme intenzivně všechny smysly – voní tu citróny, pomeranče, a i grilované ryby… Vše najednou… A místní nás zdraví – Bon Camino!

Radost, odvaha a svoboda… Smysluplnost, pokora a laskavost… Tahle cesta je pro nás velkou lekcí.
Díky pouti oceňuju dokonalost přírody! Vidím detaily, kterých si v „normálním“ životě nemáte šanci všimnout. Užívám si to! Zároveň vnímám laskavé chovaní místních a soudržnost poutníků, který na cestě potkáváme…

Zbývá už jen 67 km – držte nám palce! Díky! Bon Camino! 🙂

image

image

image

image

image

image

image

image

image