Život v trucku na opuštěné pláži v Soliman Bay!

Ten moment, kdy se probudíte na opuštěné pláži v malebné zátoce, uděláte 32 kroků a jste v průzračném moři. Nádech, výdech, otevřu oči a před sebou mám klidnou mořskou hladinu a právě vychází slunko! Palmový háj tiše ševelí, ptáci zpívají, ohniště stále doutná a já cvičím pozdrav slunci. Muž mi oznamuje, že jede na trh pro rybu a čerstvou zeleninu. Začíná další úžasný den! Tetelím se radostí, jak malá holka. Další z mých dětských snů splněn, připadám si jako Robinson Crusoe. 🙂

Ty nejobyčejnější věci dělají největší radost! Usínáme v objetí pod širým nebem plných hvězd a posloucháme mořskou symfonii… Svítíme petrolejovou lampou, udržujeme oheň, nádherná vůně Copal je cítit ve vzduchu a zároveň skvěle odpuzuje komáry… Kolik věcí opravdu potřebujeme pro život? 🙂 Střechu nad hlavou, ohniště, gril, sekyru, sirky, venkovní sprchu… K snídani máme úžasné ovoce a samozřejmě pitnou vodu. Méně někdy znamená více…

Kde jsme se ocitli a jak? Na doporučení známého jsme objevili tohle krásné místo, a tak cítíme potřebu předat informace dále. Kempujeme v zátoce Soliman Bay, kde jsme si pronajali přes Airbnb domeček na čtyřech kolech. Bydlíme v Palapa Trucku, který patří úžasným lidem! Orlando a Margarita mají promyšlený každý detail! Například malé umyvadlo připevněné k trucku, poličky, svíčky, váza s květinami, věci na potápění, kola, basketbalový míč a koš připevněný na palmě, dalekohled na sledování nádherné noční oblohy a samozřejmě nechybí hamaka…

Když jsme přijeli, tak bylo vše nádherně připravené a Orlando nás vřele přivítal! Nic nechybí, ba naopak! Jsme mimo civilizaci na krásné opuštěné pláži – daleko od turistického ruchu. Jen my dva… Jsem šťastná, že jsme mohli tenhle skvělý pár poznat a užít si jejich Palama Truck, ve kterém Orlando pár měsíců žil a já mu tiše závidím… Nevím, jestli ještě někdy zažijeme něco víc romantičtějšího… Áááách… Děkujeme!

Láska a vděčnost

Jakoby se tady zastavil čas, jako kdyby existovala jen přítomnost. Všudy přítomná pohodová atmosféra, divoké písečné pláže, nádherně zbarvené moře, žádná auta, skvělé jídlo a přátelští lidé! Prostě ráj…Vítejte na mexickém ostrově Isla Holbox! Vydali jsme se s mým mužem opět na cesty a vstoupili jsme do nového roku na jiném kontinentě, v jiné kultuře a v žabkách na nohou. 🙂

Prý nám denně projde hlavou až 60 000 myšlenek. Tady na břehu karibského moře se mi jich honí v hlavě opravdu hodně. Rok 2017 byl pro nás ve znamení lásky. Naše šumavská svatba byla úžasná, ale čím dál více si uvědomuji, že to nejúžasnější, co se nám přihodilo je, že jsme se potkali, že to klaplo, že jsme se každý nevydal jinou cestou… Je krásné mít vedle sebe člověka, který vám rozumí, nesoudí vás a má vás rád takovou, jaká jste. Láska a vděčnost jsou tím klíčem…

V novém roce bych si přála velké množství myšlenek umět recyklovat, být více přítomná a nechat jednou provždy odejít staré křivdy a nepochopení. Protože, jak už pravil Seneca: “Všechny lidské věci mají krátký a pomíjivý život”

Těším se na nové výzvy v roce 2018! Zároveň děkuju za vše krásné, co přinesl uplynulý rok…

Předvánoční zamyšlení

Sedím ve vlaku a jedu z dalšího natáčení laskavce. Mým úkolem je dokumentovat příběhy lidí, kteří dělají nezištné laskavé skutky. Tentokrát to byl velmi smutný a silný příběh, který mě hodně zasáhl, a tak mlčím a pozoruji tmu tmoucí za oknem a je mi tak nějak smutno…

Před pár lety mi hodně blízká osoba řekla větu, která mi zní často v uších. „Pluješ si na růžovém obláčku, probuďte se a koukej z něho spadnout zpátky na zem do reality.“ Tři roky uplynuly a já si stále pluju. Jednou jsem níž, jednou výš, to je život… Uvědomila jsem si, že žiju ve svém vlastním světě. Na televizní zprávy skoro nekoukám, noviny si nekupuju, informace získávám převážně z internetu, snažím se vyhýbat negativnám tvorům…V mém světě jsou laskaví, nezištní, upřímní a skromní lidé. Lidé, kteří pomáhají, ale často mají svých problémů až nad hlavu. Jsou to totiž obyčejní smrtelníci, kteří žijí neobyčejné životy. Když se s nimi setkáte, tak vás to nabije optimismem a radostí! Jsem vděčná, že jsem je poznala a že jsou součástí mého světa…

Například Olinka Štrejbarová, která vymyslela projekt Ježíškova vnoučata na pomoc opuštěným seniorům. Skvělá ženská, která sama vychovává svoji dcerku a které život připravil nejednu lehkou chvilku. Přesto všechno zvládá s úsměvěm na tváři! Nezahořkla, naopak tu svoji bolest proměnila v sílu – aspoň takový je můj dojem. Mimochodem – mrkněte na web, je tam ještě pár nesplněných přání.. 🙂

Další velkou inspirací je ředitel Městské policie Nový Jičín – Jiří Klein. Ten se snaží do státní správy zavádět pravidla ze svobodných firem a světe div se, není pro něj středobodem rozdávání pokut! Ano, slyšíte správně!

Nebo holky z Hodnotového vzdělávání, které šíří do českých škol hodnoty a práci s emocemi jako je úzkost, strach, zlost… Ach, kéž by fungovaly, když jsem já studovala… 🙂 Nebo kluci, kteří vymysleli Matemága – online hru postavenou na principech Hejného metody. Matika může bavit!

Představte si projekty, které nehledí jen na zisk, ale hlavně na to, jaký dopad na společnost bude mít jejich produkt! Organizace Na Ovoce a jejich benefiční eshop zaměřený na staré odrůdy ovocných stromků, které můžete darovat v podobě krásného voucheru. Nebo kluci z Papírny, kteří vyrábí sešity, obálky a přání z recyklovaného papíru. Nebo známé osobnosti jako je Tomáš Klus, který nezištně a bez váhání zahraje pro dobrou věc či udělá radost dětem ze školky. V mém světě jsou vizionáři jako je Zdeněk Štěpánek a Ivanka Sládková, kteří rozjeli projekt Future Leader, a kterého jsem mohla být součástí. Velký vděk! Nebo všechny ty laskavé paní učitelky, které se přihlásily do projektu #jsemlaskavec a věnovaly se dětem nad rámec pracovní doby, velký respekt! Bylo jich přes čtyři stovky…

Mým snem je, že tito lidé na nás budou vyskakovat z televizních obrazovek, budou na titulních stránkách časopisů a my se od nich budeme inspirovat. Že tito lidé budou za svoji práci oceňováni a respektováni. Že začneme dobro a laskavost vnímat jako důležité hodnoty naší společnosti…

V mém světe nejde primárně o zisk, moc a krátkodobý úspěch. Jde o mnohem více… A víte co? Jsem takhle šťastná. Pluji si dál na růžovém obláčku a seskakovat z něj tedy rozhodně nehodlám…

Co mě tak dojímá?

Musím se vám s něčím svěřit. Včera mi jedna sedmiletá holčička položila úplně nevinnou otázku: „Děláte ráda svou práci?“

„Ano! Jsem šťastná, protože rozdávám lidem radost. Přála bych ti, abys to měla stejně až budeš velká holka,“ říkám já.

„Já chci být malířka,“ prozrazuje mi svůj sen.

„Skvělý! Někteří lidé tě od toho možná budou odrazovat, tak mi slib, že se nenecháš.“

„Slibujuuu,“ říká mi s úsměvem a utíká si hrát s kámoškama.

Uvidím její roztomilej obličej ještě hodně dlouho. Tak mladá a pokládá tak důležitý otázky! Co když náš krátký rozhovor uchová někde v podvědomí a v dospělosti si na něj pak vzpomene a pomůže jí? Třeba ne, ale třeba taky ano! Vehnalo mi to slzy do očí…

Tahle malá malířka mi nastavila zrcadlo anichž by to tušila… Uvědomuju si čím dál více, jak je důležité mít smysluplnou práci, která vás naplňuje… Vždyť v práci trávíme až 90 tisíc hodin za celý život!

Před chvílí jsem položila telefon s jednou paní vychovatelkou z dětského domova. Poděkovala mi za to, co děláme v naší práci. Mluvily jsme spolu asi deset minut o smysluplnosti, poslání a taky o tom, že je hodně unavená, ale že by nevyměnila svoji práci za nic na světě…Vyprávěla mi, jak šili s dětmi hračky a pak je věnovali místní nemocnici. Zakončila rozhovor takto „Snažím se děti učit, že pokora jde ruku v ruce s laskavostí. Mějte se moc krásně a třeba se někdy potkáme naživo. My jsme z malého dětského domova na severovýchodě Moravy – sem se asi nedostanete…“ Takže milá paní vychovatelko, chci vás poznat, dřív nebo později dorazím!

Druhá paní učitelka mi volala celá nadšená, že mi potřebuje poděkovat, že jsme spustili projekt #jsemlaskavec a že má jeden dotaz: „Můžeme ty laskavosti dělat i v průběhu celého roku?“ Já na to: „To byl náš cíl, budeme moc rádi. :-)“ Telefonát jsem řešila v tramvaji a po celou dobu jsem se zřejmě nahlas smála a spolucestující na mě koukali jako na blázna. No a co! Měla jsem prostě radost!

Uvědomila jsem si, že je tady spousta lidí, kteří dělají něco dobrého pro okolí – akorát jim to přijde úplně normální a nikde to neprezentují. Největší síla toho našeho projektu je v tom, že my jsme to pojmenovali a že jsme ukázali na všechny ty laskavce. Představuju si je jako takové laskavé plamínky, které svítí po celé České republice v různých zakoutích a v různorodé intenzitě.

Vidím před sebou všechny ty paní učitelky a pány učitele, kteří se věnují dětem nad rámec své pracovní doby. Vidím, jak společně vymýšlí, jaký dobrý skutek by mohli udělat, vidím rozzářené dětské oči, jak sledují malého postiženého chlapečka, pro kterého udělali ve škole sbírku… Obrovsky mě to dojímá… Svět totiž vůbec není tak zlý, jak nám předkládají média… Na začátku je vždy nějaký sen…Já měla sen, ať se přihlásí do Světového dne laskavosti alespoň padesát škol, registrovalo se jich čtyřista…

Děkuju!

 

 

Svatební sad v Suchdole je na světě! Děkujeme!

Procházím rozkvetlým ovocným sadem, slunce se opírá do statných zdravých stromů, které se majestátně tyčí k nebi. Usedám do stínu pod jeden z nich, který je obsypaný krásným šťavnatým ovocem. Zakusuju se do sladkého jablka a sleduju, jak děti rozverně pobíhají okolo, jak sad žije svým životem. Cítím spokojenost a klid…

Takhle jsem si před svatbou vizualizovala náš sen a ejhle sad je už na světě! Máme velkou radost! Jak to celé začalo? Když jsme s Filipem přemýšleli, jaký bychom si přáli svatební dar, věděli jsme od začátku, že bychom chtěli něco z čeho budou mít radost i ostatní. A taky něco co tady po nás zůstane. A tak jsme si přáli ovocné stromky, abychom mohli vysázet svatební sad! Znáte to… Když se pro něco nadchnete a žijete tím, tak se sny stávají skutečností? Oslovili jsme skvělou iniciativu Na ovoce a ta nám pomohla najít vhodné místo a vše zrealizovat…

Včera jsme zasadili s našimi úžasnými svatebčany padesát ovocných stromků – starých tradičních odrůd, které se iniciativa Na ovoce snaží navracet do české krajiny. A tak jsme měli v rukou stromy s názvy jako Parména zlatá, Gdánský hranáč, Řechtáč soudkovitý, Malinové holovouské nebo Krasokvět žlutý! Líbí se nám myšlenka nekupovat ovoce, které putuje na náš stůl přes půl světa, zatímco české sady upadají v zapomnění. Líbí se nám dělat radost ostatním lidem. Kromě toho, že tento svatební dárek udělal radost nám, tak potěšil i naše svatebčany, kteří nejenže zakoupili stromky, ale pomohli s výsadbou a zároveň se všichni znovu potkali! Svatební dar pomohl organizaci Na ovoce a udělal radost i starousedlíkům – někteří dokonce přišli i pomoct! A ještě udělal radost samotné městské časti Praha Suchdol!

V knize Ikigai Šťastný a dlouhý život se píše: „Jde jen o to, přičítat v životě den ke dni, nebo mám na světě nějaké vyšší poslání?“ Když se řekne vyšší poslání, představím si záchranu lidských životů, boj za něco opravdu velkého…Ale co když je to mnohem jednodušší? Co když „stačí“ zasázet padesát ovocných stromků, které tady budou pro další generace?

Přijďte se někdy podívat do našeho svatebního sadu, který vznikl z čisté lásky – a to doslova! 🙂 Nachází se ve Starém Suchdole v zahradkářské kolonii. Za pár let tam budeme společně sbírat ovoce! Když si uvědomím, co dokáže pár desítek svatebčanů, tak mě to nabíjí optimismem…

Děkujeme našim rodinám, přátelům, společnosti Na ovoce a díky zaslouží i Městská část Praha Suchdol – pan starost Petr Hejl! Jste nejlepší!

Proč mířím často do přírody?

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…