Inle Lake – severovýchodní Myanmar (Barma)

Vzpomínky jsou jediná věc, kterou vám nikdo nevezme…

Inle Lake – 22 km dlouhé  a 11 km široké jezero ležící 875 metrů nad mořem. Plovoucí vesnice, trhy, zahrady, buddhistické chrámy… Pro zdejší etnickou skupinu Inthy je typické, že na svých lodích veslují tak, že jednou nohou stojí na zádi a druhou mají ovinutou kolem vesla. Strávili jsme osm hodin na lodi a objevovali krásy tohoto nádherného jezera obklopeného horami a divokou vegetací..Podívejte se na pár fotek…

image

Cesta z Baganu na Inle Lake, deset hodin v minibusu…

 

Čerstvé ovoce až do minibusu...

Čerstvé ovoce s donáškou až do vozu…

Rybář veslující nohou..Místní rarita!!!

Rybář veslující nohou..Místní rarita!!!

Inle Lake

Inle Lake

Vyrážíme objevovat Inle Lake.

Vyrážíme objevovat jezero…

 

Ženy na jezeře tkají na dřevěných stavech - používají vlákna z lotosu.

Ženy na jezeře tkají na dřevěných stavech – používají vlákna z lotosu.

Nádherné barevné látky..

Nádherné barevné látky..

Výroba místních cigaret - vše je přírodní! List Cheroot, tabák, med, tamarind, hnědý cukr, rýžové víno, banánový list, ananas...

Výroba místních cigaret – vše je přírodní! List Cheroot, tabák, med, tamarind, hnědý cukr, rýžové víno, banán, ananasový květ, lepkavá rýže na finální zalepení…

Kámoši...

Kámoši…

Phaung Daw Oo Paya - významný buddhistický chrám na jezeře.

Phaung Daw Oo Paya – významný buddhistický chrám na jezeře.

Plovoucí vesnice.

Plovoucí vesnice.

Plovoucí zahrady.

Plovoucí zahrady.

Místní rybář.

Místní rybář.

Proslulé žirafí ženy z kmene Padaung - žijí na hranicích Barmy a Thajska. Jak se ocitly na Inle Lake?

Proslulé žirafí ženy z kmene Padaung – žijí na hranicích Barmy a Thajska. Jak se ocitly na Inle Lake? V devíti letech dostanou čtrnáct kruhů na krk, ve čtrnácti letech devatenáct kruhů, dvacet pět kruhů je maximum…

Projíždíme okolo nádherných chrámů...

Projíždíme okolo nádherných chrámů…

Cesta je cíl...

Cesta je cíl…

Barma – země plná úsměvů!

Thajsko, Kambodža, Vietnam, Laos…Tři měsíce neskutečně barevných a živelných zážitků. To nejlepší jsme si ale nechali na samotný závěr! Tisíce zlatých chrámů, starobylá města, vesničky, kde se zastavil čas…Vítejte v Barmě nebo chcete-li v Myanmaru – v dlouho izolované a zkoušené zemi. „Je to země zcela jiná než všechny, které znáte,“ napsal Rudyard Kipling a nelze než souhlasit.

image

Shwedagon Paya – Yangon

 

image

Bagan

Do Barmy jsme se vydali po souši přes thajský hraniční přechod Mae Sot. Na barmské straně jsme pochopili, že po zemi sem zatím moc turistů nevstupuje, všichni létají rovnou do Yangonu nebo Mandalaye. Infrastruktura zde byla ještě donedávna v katastrofálním stavu. Jako jediní evropané na hranicích jsme si připadali tak trochu jako exoti. Paradoxně přechod Myawadi byl nejpohodovější ze všech asijských zemí, které jsme zatím navštívili. 🙂 Co byla pro nás největší změna, které jsme si všimli hned pár metrů za „mostem přátelství“? Neuvěřitelně milí, ochotní lidé a výrazně méně bordelu na ulicích!!!

Ozbrojenci na cestě do Yangonu

image

Z Myawadi jsme vyrazili s místňákama minibusem do Yangonu. Bágly na střechu a šup na dvanáctihodinovou projíždku nádherným barmským venkovem mezi horskými masívy. Zvlášť první tři hodiny byly plné adrenalinu! Jeli jsme po úplně nové silnici jakou jsme tady v Asii ještě neviděli. Radostnou euforii, ale brzy vystřídalo zvláštní mrazení v břiše. Projížděli jsme totiž tzv. check pointy, což znamenalo, že řidič na těchto stanovištích předal ozbrojeným vojákům určitý obnos peněz. Částka se pokaždé lišila – vojáci ji určovali podle našich evropských „ksichtů“. Musím říct, že nebylo vůbec příjemné koukat se na nabitý samopal z blízkosti třiceti centimetrů… Zvlášť když na dalších check pointech už nebyli uniformovaní vojáci, ale ozbrojení náctiletí týpci v šortkách, tílkách a slunečních brýlích… Naštěstí s námi jel kluk, který uměl anglicky, což nás dost uklidňovalo. Někteří „vojáci“ navýšili částku o pár tisíc, pak byli ale tací, kteří naopak odmítli peníze přijmout. Prý se chtěli před námi ukázat v dobrém světle. Tihle „dobráci“ byli ale jenom na jediném stanovišti… 🙂 Díky našemu známému z minibusu jsme hned po cestě ochutnali spoustu výborných místních delikates a tak jsme za chvíli zapomněli na tohle ozbrojené úplatkářství…

image

image

Vodní festival

Měli jsme to štěstí, že jsme zažili v Barmě několikadenní oslavy nového roku – Slavnosti vody – Thingyan. Tento svátek je neuvěřitelný zážitek! V podstatě nemáte možnost projít městem aniž by na vás zůstala suchá nitka..Podél silnic jsou postavená pódia s barely s vodou a pět dní probíhá neskutečná vodní bitva. V podstatě každou minutu na vás někdo vychrstne kýbl se studenou vodou nebo vás rovnou zlije vodním dělem. K tomu všemu hraje na ulicích od rána do večera drsné techno. Jo, jo není nad „tradice“… Po pár dnech už je to celkem náročné, zvlášť když chcete například vidět i nějaké památky a nekoukat pořád na dno lavoru a ždímat mokrý hadry. 🙂 A pozor! Barma v podstatě přestane fungovat – nejezdí autobusy, vlaky.. Můžete si tedy vybrat buď předražené taxíky nebo leteckou dopravu… S tím jsme trochu nepočítali…

image

Od prvního okamžiku si nás Barma získala! Tolik milých lidí jsme v celé Asii neviděli! Neustále se vás někdo ptá odkud jste, jak se jmenujete. Je na nich vidět, jak jsou šťastní a váží si turistů. Jsou jako nezkažená dětská duše. Věříme, že jim to vydrží!

image

Prašné ulice, život, lidé, příběhy – to nás zajímá nejvíce! Myanmar toho tolik nabízí! A my bereme, ukládáme do paměti foťáku ale hlavně do našich vzpomínek. Lidé se usmívají, i když tlačí těžký povoz plně naložený zbožím, když nahánějí krávy z pastvy nebo prostě jedou okolo vás na kole. Nikdy nezapomenou pozdravit, zamávat a i přes jazykovou bariéru se s vámi klidně dají do řeči. A vy stojíte na cestě, smějete se s nimi, protože je to nakažlivé a otvíráte jim postupně svoje srdce. Něuvěřitelná země! Všichni chodí v tradičních dlouhých barevných sukních tzv. longyi, ženy mají na tvářích světlehnědou pastu thanakhu, což je make-up i ochrana proti slunci.

image

Radostné jiskry v očích, vřelé úsměvy, doteky…Nikdy a nikde jsem se necítila tak výjimečně jako tady! Každý s vámi chce přijít do kontaktu a sáhnout si na vás. Připadám si jako filmová hvězda! „Můžeme se s vámi vyfotit?“ Odpovídám: „Ale jistě, moc ráda!“ A zhruba dvacet minut rozdávám úsměvy na všechny světové strany. Skvělé místo na pozvednutí sebevědomí. 🙂 Tihle lidé zůstanou na vždy v mém srdci…

image

Yan, který nám ukázal jako první přívětivou tvář Myanmaru..

image

Myint s manželem, kteří provozovali guest house Bamboo Place Yangon a rakušanka Sandra, kterou jsme měli to potěšení tady potkat. Pokud se do Barmy někdy vrátíme, tak jedině sem! Neuvěřitelně laskaví lidé, kteří dělají svou práci s láskou.

image

Rosťa – manažer z hostelu Ostello Bello v Baganu, nečekané setkání s čechem žijícím v Barmě.

image

Majitelé a jediní zaměstnanci rodinné italské restaurace v Nyaung Shwe kousek od jezera Inle.

image

Jak jsme se na jeden den stali „mahuty“

Zážitkem no.1 v severním Thajsku se pro nás stala jednodenní návštěva Elephant Retirement Parku! Filosofie nově vzniklého kempu je neskutečně zajímavá! Je to takový důchoďák pro slony. 🙂 Celý život vozili turisty na svém hřbetu a teď si konečně užívají zaslouženého odpočinku. Starají se tady o ně s opravdovou láskou! V devadesáti procentech ostatních parků, jsou tahle nádherná zvířata využívána právě k projíždkám s turisty – bohužel jsou často ve velmi drsných podmínkách..

image

Park se nachází hodinu od města Chiang Mai. Krátce po příjezdu dostaneme základní informace od zakladatele parku Yui a od Davida, který tady pracuje už přes měsíc jako dobrovolník. Poté se společně s dalšími evropany jdeme seznámit se slony, o které se dnes budeme starat. Jaké překvapení, mají tady i šestidenní slůně! Učíme se povely typu: bon – slone otevři tlamu, vložím ti tam banán nebo čup čup – dej mi pusu. Sloní polibek jsem si nechala ujít, ale obejmutí, to jsem neodolala! 🙂 Jsou neuvěřitelně přátelští a chytří!

image

image

Po dopoledním seznámení se slony následuje výborný společný oběd. A pak už převlíkačka – každý dostaneme staré šortky, triko a jdeme koupat slony. David nás upozorní, že se máme ve vodě věnovat více slonici Ben. V předešlém turistickém kempu s ní nebylo vůbec hezky zacházeno, má pochroumanou nohu a nevěří moc lidem…

image

Dostaneme kartáče, kyblíky a vyražíme se slony k rybníku. Yui má hned na začátek pozbudivá slova: „V rybníku je devadesát procent bahno, zbylých deset jsou sloní…….no, ale buďte v pohodě, nesmrdí to.“ A vezme láskyplně jeden „roztomilý“ sloninec do ruky a demonstrativně ho po nás hodí.

image

Těžko se koupání s těmito těžkotonážníky popisuje, to se musí zažít! Vběhneme společně do vody a nastane neskutečná vodní show! Sloni se začnou potápět, válet, přetáčet, stříkají po nás chobotem vodu…Nejraději mají drbání kartáčem za uchem. Elephant happiness! Už snad jen aby začali šnorchlovat. 🙂 Blbneme ve vodě jako malé děti, je to čistá nádhera! Ztrácím pojem o čase, užívám si každou vteřinu..

image

Po koupačce se přemístíme do bahenní lázně, která je dobrá pro jejich drsnou kůži. Průvodce David hledá dobrovolníka, který s ním vstoupí jako první do bahňáku. Filipa nenapadne nic lepšího, než mě přihlásit. Napadá mě jediné, další výrazné vykročení z komfortní zóny! 🙂

image

Jdu s Davidem do „lázně“, civí na mě dalších dvacet evropanů, fakt super! Opatrně našlapuji a čekám, jaká první pijavice se do mě zakousne. 🙂 V bahně se nedá moc pohybovat, propadám se až po kolena a chvílema se nemůžu hnout z místa. Každopadně David z toho má velkou legraci. 🙂 To nejlepší mě ještě čeká! Za chvíli mi přistane na hlavě pěkná dávka bahna. Cítím jak mi ta mazlavá hmota stejká po obličeji a šup další dávka tentokrát za krk. Po chvíli už jsem úplně zadělaná a je mi už všechno jedno. 🙂
Pak vběhnou do vody ostatní „mahuti“, válíme se v té „hmotě“ a je nám báječně! Mám pocit, že tahle aktivita je spíš pro nás než pro slony. Ti po krátké chvíli opouštějí lázeň a civí na nás ze břehu. Co se jim asi honí hlavou? 🙂 Když skončí bahenní zápasy, následuje opět koupel v rybníku a poté přírodní „kyblýková sprcha“ v nedalekém potoku. 🙂

image

image

Smívám si bahno z vlasů a cítím se neuvěřitelně šťastně! Věřím, že tento projekt bude pokračovat, protože má velký smysl. Zvířata i lidé jsou tady v totální symbióze. Co je víc? Projet se hodinu na slonovi, nechat se vyfotit a jet zpátky do hotelu nebo je sledovat v jejich přirozeném prostředí uprostřed džungle? Zkusit si práci mahutů, dozvědět se více o sloním životě a zahrnout je pozorností, péčí a láskou, kterou možná nikdy nepoznali. My máme jasno! Nikdy nezapomenu na to, jak mě několika tunový kolos obejmul nebo jak jsem si pohladila šestidenní slůně. To jsou zážitky na celý život!!! Děkuju za ně!

image