15 inspirativních příběhů za 1 den!

Poslední dobou jsem se dostala do totální euforie, kolik máme v Čechách kreativních a inspirativních lidí! Kolik se jich rozhodlo dělat práci, která je baví, naplňuje a dává jim smysl! Ano, tento příspěvek bude vysoce pozitivní, nečekejte, že budu naříkat. 🙂

Je sobota 13. června vcházím do divadla Reduta v Brně. Hned u vchodu probíhá profesionální akreditace a pak následuje výborná snídaně! 🙂 Začíná konference Tedx Brno 2015. Sál je úplně vyprodaný, průměrný věk kolem 32 let, paráda! 🙂 Kdo netuší, co je Ted?

IMG_20150612_190852

Letošním tématem je „Cesta“jelikož jsem se před dvěma měsíci vrátila z „Cesty za poznáním“ po jihovýchodní Asii, tak jsem tušila, že to se mnou bude rezonovat. 🙂

Dopolední blok odstartoval Martin Kratochvíl – hudebník, cestovatel, horolezec, podnikatel, kameraman a režisér. Poté vstoupila na pódium krásná Marie Stará, která vyprávěla velmi silný emotivní příběh. Každý nemáme úplně stejné startovní podmínky. V osmi letech ji zemřela maminka, musela tedy velmi rychle dospět. Jedenáct let pracovala na montážní lince, opravovala auta a nakonec i prodávala. Jednoho dne se rozhodla, že bude šťastná, potkala osudového muže a rozhodla se dělat práci, co jí bude dávat smysl. Našla v sobě odvahu udělat ve svém životě velkou změnu. Z vlastní zkušenosti vím, že na něco takového potřebujete opravdu hodně síly. Dobrá zpráva je ta, že se to většinou vyplatí. Marie založila módní značku Rodná Hroudakombinuje moderní střihy s tradičními folklórními prvky z Čech a Moravy. Její přednáška neměla chybu a to hovořila takto na veřejnosti poprvé, velký respekt!

IMG_20150613_160614

Barbora Stará – Rodná Hrouda a Barbora Vojtová – Ashoka 🙂

Atmosféru v sále rozproudil fyzický básník Petr Váša – to se musí zažít, slovy to nejde popsat. Prostě úžasný zážitek! Hana Šindlerová vyprávěla svůj životní příběh, jak založila první Marmeládovnu v Praze a jak je důležité umět se odrazit ode dna… Následoval Josef Kordík – římskokatolický kněz a jeho přednáška na téma: „Poznáte pravdu, pravda vás osvobodí.“

Jediným zahraničním hostem byl Jason Manion, který si říká architekt zkušeností, jeho motto: „Cesta čím těžší, tím lepší.“ Vyprávěl o natáčení příběhů inspirativních lidí pro Roadtrip Nation, což je moc zajímavý projekt, který funguje v USA již více než 15 let. Snaží se motivovat mladé lidi na jejich cestě za vysněným povoláním.

Dalším řečníkem byl Břetislav Svozil – ředitel základní školy v Deblíně. Moc bych si přála, kdybych chodila v dětství k takovému osvícenému učiteli…Podnikl několik cest na Sibiř, které mu otevřely oči. Díky tomu si uvědomil, že je čas se zastavit, nebo alespoň se to začít učit. Dost se mi také líbila myšlenka, že je dobré opustit zažité představy a tvořit nové, které vás překračují.

Pro mě úplným zjevením byla Beata Bocek, která zpívá a hraje svoji tvorbu! Příběh opět stejný! Odešla z práce, která ji nemotivovala, chvíli bydlela v garáži, pak odjela cestovat na Nový Zéland a teď bydlí v Liazce na kopci u Vsetína a dělá to, co miluje! Slušný „háelpéčko“, jak by řekla jedna moje kamarádka – hluboký lidský příběh! 🙂

Barbora Zuchová – lékařka zdravotnické záchranné služby. Měla jednu z nejpraktičtějších přednášek – o tom, jak můžete někomu jednoduše zachránit život. Ladislav Kabelka se věnoval tématu hospicové paliativní péči.

Známá investorka z pořadu České televize Den D – Margareta Křížová byla milá, lidská, vtipná – celkově krásná žena! Osobně se mi dotkly tyto její myšlenky: „I špatné věci jsou dar.“ „Pokud kolem sebe nemáte lidi, kteří vám řeknou pravdu, tak je to blbý.“A dost mě zaujal termín toxičtí lidé – sofistikovaně zlí – nakopávají nás k další cestě!

Martin Pavliš – „Nevěřte nikomu natož mně.“ Jak je důležité cestovat, seznamovat se s lidmi a zajímat se o jejich názory. Je třeba se kolem sebe rozhlížet!

Vystoupení amatérského divadelního souboru ÚstaF, bylo představení čiré lidské radosti, neuvěřitelná síla! Na pódiu bylo asi dvacet lidí, kterým se jiskřilo v očích až mi naskakovala husí kůže.

Jiří Kůs a jeho povídání o Třetí průmyslové revoluci. Zaujala mě myšlenka na ekologicky šetrný svět v budoucnosti! Šimon Pánek zakončil celý den přednáškou na téma: „Kdo vlastně jsme?“

Na závěr jsem si konečně prohlídla mapu sociálních inovátorů od Ashoky. To je teprve síla! Doporučuju. 🙂

askoha

Barbora Vojtová – Ashoka, Tomáš Řemínek – ředitel Nadace Karla Janečka.

Více takových akcí! Velké díky organizátorům! 🙂

Cesta z Prahy do Plzně se pro mě stala hororem…

IMG_8548

Strach je jenom kozí bobek,“ pronesla v rámci své přednášky na TedxBrno 2015 Marie Stará dámská krejčová, automechanička, módní designerka a zakladatelka oděvní značky Rodná Hrouda. Brzy po konferenci se mi tento citát vybavil…

Je neděle poledne a já sedím ve vlaku z Prahy do Plzně. Kochám se krásnou krajinou, otevírám notebook a procházím si nejzajímavější myšlenky z konference…V tom si ke mně do kupé přisedne paní Elza z Německa, žena v domácnosti, která nerada cestuje. Po chvíli přistoupí paní Naďa – průvodkyně, která naopak cestování zasvětila celý svůj život. Jako poslední se připotácí dvoumetrový pokérovaný Honza, ze kterého se vyklube terarista – pozor nezaměňovat s teroristou… Svoji bílou krabici hodí doprostřed kupé přímo pod naše nohy. Tahle dost nesourodá skupina si začne po chvíli povídat, vše je v pohodě až do té doby než se ukáže, co je uloženo v té bedně mezi námi…

Zamotá se mi hlava, rozbuší srdce, začnu se potit a vyhrknou mi slzy. Na chvíli se ocitnu mimo sebe. Už tenhle pocit znám. Fóbie je rozjetá naplno. Jediné nad čím přemýšlím, jak se co nejrychleji dostat z rohu kupé pryč…A pak už slyším jen hlasy.

Honza: „Neboj, vážně už jsem všechny udal, v krabici už nic není.“ (je mu dost špatně rozumět, jelikož od pátku oslavuje…)

Já: „Hele, celkově je mi tahle situace dost nepříjemná. A taky ti nevěřím…“

Honza: „Ale fakt!“ (Začne naznačovat, že mi ukáže, že tam nic není.)

Já: „Néééé, já ti věřím…“

Po chvilce:

Honza: „Ty jsi tak krásná!“

Já: „Obávám se, že by z nás dobrej pár nebyl! Aby bylo jasno! Mám přítele a za druhé ta krabice…“

Honza: „Ty jo, fakt mě to štve, že si zadaná! Vždycky jsem chtěl intelektuálku! Můžu tě pozvat na herpetologický kongres do Plzeňský zoo?“

Já: „Hele to fakt neklapne. Asi sis před chvíli všiml, že mám docela hustou fóbii z hadů a v tý krabici tady v našem kupé…“

Honza: „Když tak nad tím přemýšlím, tak hezká si, ale zmije, je zmije…“

Naďa: „Dost už! Sedněte si, já měla včera narozeniny! Teď si dáme Pálavu!“ (objednává u stevardky víno..)

IMG_8555

Popíjíme, bavíme se a já si uvědomuji, jak je krásný poznávat nový lidi a poslouchat lidský příběhy. Hodina a půl je pryč, loučíme se, měníme si kontakty a já neustále sleduji velkou bílou krabici. Honza už je značně v pohrouženém stavu, motá se, neartikuluje… Tak si říkám, aby z té krabice přeci jen něco nevylezlo. Když už jsme konečně venku, tak se ke mně nakloní Elza a řekne mi, že se jí Honza svěřil, že v krabici je ještě pár zbylých… A já si v duchu opakuji „Strach je jenom kozí bobek.“  Za celé tři měsíce v Asii jsem nepotkala fyzicky hada a pak jedu rychlíkem Praha – Plzeň a mám jich pod nohama hned několik…Ironie osudu. 🙂

Příspěvek o TedxBrno 2015 bude jindy – dneska to nedám. 🙂

P.S. Kdybyste někdo věděl, jak se zbavit fóbie, dejte vědět…

Co jsem objevila v batohu z Asie?

DSCN5561

Ruličkový systém 🙂

Nejčastější dotaz kamarádek před naším odletem: jak se dokážeš zabalit na tři měsíce? V první fázi jsem to také netušila, ale naštěstí jsem objevila skvělý ruličkový systém! Frčela jsem na něm po celou dobu naší cesty po jihovýchodní Asii. Velmi náročné bylo neustálé balení a vybalování. Čtvrt roku s batohem na zádech…Uff…

IMG_5521

Balení v Barmě…

IMG_7222

Filipův systém 🙂

Už jsme přes měsíc zpátky v Čechách, ale až teď jsem se zpětně zamyslela, co jsem to do té Asie vlastně vezla…

Vietnam – USA – Česká republika – Vietnam

Veselé barvy, různorodé vzory, zajímavé střihy…Beru kus po kusu do ruky a prohlížím si visačky. Začíná se dostavovat nostalgie. Je to jako vracet se do rodného kraje. Do prostředí, kde vám rodiče vštěpovali první návyky, kde se formovala vaše osobnost… Prohledávám poslední kus oblečení, který jsem s sebou v Asii měla a už je to naprostá jistota! Vezla jsem přes dvanáct tisíc kilometrů všechny možné světoznámé značky, ale ani jeden hadřík nebyl vyroben mimo Asii!

Představuju si, jak se tričko Banana Republic, které jsem koupila v New Yorku tetelí radostí, že se vrátilo „domů“ do Vietnamu a k tomu se přidají španělské šaty Desigual, jak jsou šťastné, že jsou zase blízko rodné Indii. Radostné štěbetání se zdvojnásobí na severu Barmy blízko Číny, protože nejvíc hadříků v batohu je právě z této země… Nechybí ani Bangladéš, kde se narodilo obyčejné bílé triko francouzské značky Camaïeu a nesmím zapomenout na Srí – Lanku, kde vznikají klasické americké džíny Levi Strauss! Znáte ten pocit, když se vracíte domů? Radost v batohu je obrovská…

IMG_9604

S batohem se dají dělat i rozhovory…:-)

Říkala jsem si, jestli nedělám něco špatně. Nedělám, Filip na tom byl velmi podobně… Ale na rozdíl ode mne našel aspoň jeden kousek! Trenýrky španělské značky El Ganso vyrobené v Portugalsku! 🙂

Skvělý námět k debatě přidal po našem návratu Filipův brácha Michal, který si koupil v New Yorku boty Nike Airmax. Ano, správně – samozřejmě vyrobené v Asii, ale pozor – levá v Číně, pravá ve Vietnamu. 🙂 Kde se stala chyba? 🙂

IMG_5677

Levá – made in China, pravá – made in Vietnam NIKE Airmax

Mladí čeští návrháři

Na závěr pár otázek k zamyšlení. Přemýšleli jste někdy nad tím, za jakou cenu, nosíme tyto značky? Potřebujeme si kupovat tak často různé kousky do našeho šatníku? Není lepší podporovat lokální brandy?

Já jsem po našem asijském dobrodružství zatoužila mít doma něco z evropského kontinentu…Třeba batůžek české značky Mum-Ray, který před mýma očima dodělávala mladá návrhářka Lucie Michalcová. To mi dává smysl. 🙂

IMG_8447

Reality show

Doporučuju shlídnout norskou reality show Sweatshop, kdy se tři fashion blogeři vydali do Kambodži a vyzkoušeli si život v místní textilce.

IMG_1943

Tradiční vietnamský batůžek pro děti 🙂