Darujte zážitky!

Nedávno mě zaujala myšlenka v knize Lykke: „Kupujte si zážitky a vzpomínky, nikoli věci!“

V jednom výzkumu se ptali respondentů, co jim přináší více potěšení, jestli něco hmatatelného či zážitek. 57% z nich odpovědělo, že zážitek, zatímco 34% se rozhodlo pro konkrétní předmět. A to je přesné! Já například miluju dobu před dovolenou či víkendovým výletem – to je čas plánování, radosti a těšení se… Představuju si, jak to tam bude vypadat a jsem myšlenkama na místě. A to znamená jediné, “hormony štěstí” se uvolňují  a to mi žádná kabelka či nový svetr neumožní a když ano, tak jen na chvilku. 🙂

S mým mužem si dáváme převážně jen zážitky. Prodloužené víkendy v Čechách i v zahraničí, zajímavé kurzy, gastronomická překvapení… Například na podzim Filip dostal letenku do Londýna, a protože milujeme dobré jídlo, tak součástí dárku byla i rezervace v zajímavém podniku. Vyrazili jsme minulý víkend, takže fáze “těšení” byla celkem dlouhá.. 🙂

Tady je pár tipů:

První večer jsme navštívili fantastickou indickou restauraci Dishoom, kde jsme čekali na stůl 45 minut, což je v Čechách nepředstavitelné, ale tady úplně normální. Ve frontě si krátíte čas popíjením nápojů, pak se přesunete na bar a po pár minutách vás usadí. Stojí to za to! Jejich motto zní: „From Bombay with love!“

Druhý den jsme vyrazili na procházku po klasických turistických památkách: Buckingham Palace, Hyde Park, Big Ben… Oběd jsme si dali u mé oblíbené food bloggerky Deliciously Ella, která otevřela krásné útulné bistro. Ella je autorkou kuchařek zdravého životního stylu. Díky stravě se vyléčila ze závažné nemoci a inspiruje ostatní.

V pátek nás čekala narozeninová večeře v restauraci Lyle’s– perfektní čtychodové menu, které ohromilo závěrečným dezertem. Jednoduchý minimalistický interiér a pohodová atmosféra!

V sobotu jsme objevovali čtvrť Shoreditch – moc doporučujeme. Je to takovej “londýnskej Karlín”. 🙂 Parádní bistra, kavárny, obchody, trhy. Tady nám bylo dobře… Prostě jen tak bloumat, ztrácet se v uličkách a čase… Unášet se energií této metropole.. Ráda pozoruju na cestách lidi a tady se mi dost líbilo, jak se scházeli po práci na pivko, jak se spolu bavili a nekoukali do mobilů…

Kousek od našeho hotelu se nacházela restaurace Fifteen slavného Jamieho Olivera – dali jsme si oběd a bylo to fakt výtečné!

Při výběru restaurací jsme dali na osvědčené tipy. Například restaurace St. John, která se specializuje na maso tzv. „od čumáku po ocásek“.

Pokud bych měla vyzdvihnout jeden gastro zážitek, co určitě ochutnat, tak mám jasno! Izraelskou restauraci Ottolenghi slavného šéfkuchaře Yotama Ottolenghiho, který napsal jednu z nejkrásnějších kuchařek – Hojnost! Je to má nejoblíbenější, dostala jsem ji od kolegů v práci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že sedím v jeho podniku… Ano, netušila jsem to. 🙂

A kam na drink? Určitě do Lounge Bohemia, který už deset let velmi úspěšně vede český barman Pavel Tvaroh. To, co tam předvádí je mistrovství! To musíte zažít… Připravte se na to, že ne každý koktejl se pije… 🙂 A vše co se na tomto místě děje, je jedna velká hra s lidskou fantazií, která probouzí naše smysly a chutě. Některé drinky byly kouzelné a to doslova… Velký respekt! Děkujeme! A pozor je dosti utajený… 🙂

Pokud jste v Londýně, tak musí dojít i na kulturu! Měli jsme velké štěstí! V galerii Tate Modern probíhala retrospektivní výstava Picasso 1932 – LOVE, FAME, TRAGEDY. Moc se mi líbil záměr výstavy, ukázat tvorbu Picassa v průběhu jednoho jediného roku.

Co ještě nevynechat ve čtvrti Shoreditch?

Graffiti od slavného Banksyho.

Brick Lane – ulice plná klasických anglických „pubů“, bangladéšské restaurace, obchůdky s módou…Tady to fakt žije! V sobotu a v neděli „vintage market“

Box Park – obchodní centrum z kontejnerů

Spitalfields Market

A takhle vypadá štěstí: cestování + dobré jídlo po boku milovaného muže! ❤

Terapie lesem!

Touláme se, vdechujeme čerstvý vzduch do plic… Beskydy! Přesně takhle jsem si vás představovala! Hluboké temné lesy, dechberoucí výhledy, široké pláně, tradiční roubenky a nikde nikdo… Ten klid… To ticho…

V Japonsku už mají pro procházky v lese speciální označení: „Shinrin-yoku, doslova „koupání v lese“ či ponoření do lesní atmosféry, odkazuje k nasávání zrakových vjemů, vůní a zvuků přírodní scenérie, což podporuje tělesné i duševní zdraví. Tento termín byl poprvé použit v roce 1982 a dnes chodí po bezmála padesáti trasách „lesní terapie“ miliony Japonců.“ Meik Wiking, Lykke. Češi chodí často do lesů a podle mě by měli chodit ještě více. 🙂 Takže vzhůru do lesa, načerpat energii! Jaro je tady! 🙂

Náš tip na výlet:

My jsme se ubytovali ve Ski Parku Gruň – strategická poloha, příznivá cena, milí lidé a hlavně přímo v lese! V sobotu jsme vyrazili na celodenní pochod na Lysou horu (1323 m.n.m.)! Zpátky jsme šli přes Mazák, přehradu Šance a zpět do Gruně. Celkem jsme ušli 27 kilometrů – k tomu ale převýšení, appka v mobilu ukázala na konci: 36 644 kroků. 🙂

V neděli jsme se jeli podívat do Rožnova pod Radhoštěm do přírodního skanzenu a nahlédli tak trochu do života našich předků. Jak bydleli, co jedli, jak se starali o zdraví…V areálu se nachází moc hezká výstava, která je propojená s tím, jak žijeme dnes. Člověk si tak nějak uvědomí, jak moc se od přírody vzdalujeme, jak moc se odpojujeme… A co znamená kult rodiny…

V neděli jsme se ubytovali v novém wellness hotelu Grand Tatra. Po celodenním výletu úžasnej relax a skvělá odměna! A zase ty nádherné výhledy… Tohle místo jsme objevili díky Amazing Places a fakt stojí za to…

Pouť do Santiaga de Compostela!

Zkuste si vybavit okamžik, kdy jste byli opravdu šťastní. Takový ten okamžik, kdy jste se usmívali pod vousy a tetelili jste se radostí. Okamžik, kdy jste cítili, že jste na správném místě a ve správný čas. Okamžik, kdy všechno bylo zalité sluncem, a tak nějak více barevné. Jak jste se cítili? Kde to bylo? Kdo s vámi byl?

Já zažila mnoho takových momentů na naší portugalské pouti do Santiaga de Compostela. Dnes je tomu přesně dva roky, kdy jsme vyrazili na osmidenní putování. Vybavuju si úplně přesně dechberoucí krajinu, romantické vesničky, rozličné vůně, neskutečné barvy… Camino jsou hlavně mentální lázně! Nohy a tělo mohou být unavené, ale mysl je šťastná a klidná. Co vám taková cesta může dát? Lze to vůbec slovy předat? Pokusím se… Pro mě osobně to bylo uvědomění! Úcta k mému tělu, respekt k přírodě, znovuobjevená radost ze svobody… Každý den nové zážitky, nová poutnická přátelství…Kráčeli jsme s Filipem ruku v ruce pět až šest hodin denně, pomáhali jsme si, dodávali si energii a čím dál více si uvědomovali, že chceme ruku v ruce jít dál i v normálním životě. Camino je láska na celý život. Toužím to znovu zažít. Stát se na chvilku zase poutníkem…

Zjistila jsem, že příspěvky z pouti na dvblogu jsou nejúspěšnější, což mi dělá velkou radost! A dostávám stále dotazy. Přála bych každému zažít tento pěší relax. Pro správného středověkého křesťana bylo povinností jednou za život doputovat do Svaté země, do Říma či do Santiaga de Compostela. Nyní každým rokem narůstá počet poutníků a tato cesta je od roku 1993 zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Diplom na stěně mi připomíná každý den naši svatojakubskou pouť. Každý poutník tento certifikát obdrží – pokud ujde v kuse alespoň 100 km či pokud jede na kole, koni nebo oslíkovi 200 km. V lisabonské katedrále Sé jsme si zakoupili poutnický pas Credencial del Peregrino. Do Credencialu máte za úkol sbírat razítka, která dostáváte v kostelech, na ubytovnách, v restauracích a kavárnách, tak aby bylo vidět, že nepodvádíte. 🙂 My vycházeli z vesnice Ponte de Lima (160 km do Santiaga). Trasa byla skvěle značená – žluté šipky či žluté mušle sv. Jakuba byly skoro na každém rohu. Celý popis trasy naleznete zde:

Určitě bych doporučila zakoupit tuto knihu: „The Portuguese Way to Santiago de Compostela“ (autor: Sergio Fonseca).

Pokud se na Camino chystáte nebo vás prostě zajímají postřehy od „poutníků začátečníků“, tak doporučuju můj článek zde.

Buon Camino! 🙂