Je na čase posunout se dál…

Přesně před rokem jsem poslala Tereze respektive jejímu krásnému „severskému“ blogu TerezaInOslo hlas v soutěži Blogerka roku. Kdyby mi někdo řekl, že za pár měsíců budu mít svůj DVblog a pojedu na tříměsíční „Cestu za poznáním“, tak bych se mu vysmála. Rok se s rokem sešel a DVblog je nominován ve výše zmiňované soutěži v kategorii Objev roku. Kruh se uzavírá. 🙂 Jenže…

Měl to být blog pro rodiče a přátele, aby věděli, kde se zhruba s Filipem v daleké Asii nacházíme. Psaní mi ale začalo přinášet ohromnou radost a najednou jsem věděla, že ho nelze jen tak „vypnout“.

image

Procházím si fotky z cesty po Asii, vybavuji si vůně, barvy, nálady… Vzpomínám na úžasné zážitky a lidské příběhy plné laskavosti a optimismu… Teplý písek mi pálí do nohou, slunce mě oslňuje, šumění moře je tou nejlepší hudbou. Popíjím čerstvou kokosovou šťávu a v myšlenkách jsem zpátky na nádherném thajském ostrově Koh Lanta. Pak se zase rychle přemísťuji směrem do Kambodži a ohromného chrámového komplexu Angkor War – sedím v autobuse a dělám si poznámky, nechci zapomenout ani jednu maličkost, chci si vše uchovat hluboko v paměti.

image

image

V horách ve vietnamské Sapě mám před sebou fantastické výhledy na rýžová pole – tady se to píše samo! A co teprve na dvoudenní plavbě po ikonickém Mekongu v Laosu… V severním Thajsku sedím na zábradlí balkónu našeho hostelu, kde bylo jediné místo s fungující wifi. Občas je to i adrenalin. 🙂 Barma je srdcovka! Cítím doteky a úsměvy krásných a hodných lidí.

image

image

image

V létě jsme procestovali pro změnu Island! Opuštěná měsíční krajina se měnila ve zvlněné pahorky. Ohnivé sopky střídaly ledové království a členité fjordy. To vše je v mé paměti, to vše je zaznamenáno na DVblogu.

11850838_10205456976158449_1135792731_n
Největší odměnou po návratu z Asie byl rozhovor s jednou zaneprázdněnou známou.
„Člověče u toho posledního příspěvku jsem brečela.. Krásně napsané..“„Ty čteš DVblog?“ ptám se. „To jsem nevěděla.“„No jasně, sledovala jsem celou vaši cestu. Kam se chystáte dál?“

Jednu mou kámošku blog motivoval k rozhodnutí konečně odjet na delší čas do zahraničí. To je to, co mi dělá radost a přináší uspokojení!

Velké díky patří Filipovi, který četl všechny příspěvky jako první, jehož názoru si nesmírně cením…

Šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv..

DV

Budu moc ráda, když dáte DVblogu hlas. Děkuju!

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/dvblog

 

Inle Lake – severovýchodní Myanmar (Barma)

Vzpomínky jsou jediná věc, kterou vám nikdo nevezme…

Inle Lake – 22 km dlouhé  a 11 km široké jezero ležící 875 metrů nad mořem. Plovoucí vesnice, trhy, zahrady, buddhistické chrámy… Pro zdejší etnickou skupinu Inthy je typické, že na svých lodích veslují tak, že jednou nohou stojí na zádi a druhou mají ovinutou kolem vesla. Strávili jsme osm hodin na lodi a objevovali krásy tohoto nádherného jezera obklopeného horami a divokou vegetací..Podívejte se na pár fotek…

image

Cesta z Baganu na Inle Lake, deset hodin v minibusu…

 

Čerstvé ovoce až do minibusu...

Čerstvé ovoce s donáškou až do vozu…

Rybář veslující nohou..Místní rarita!!!

Rybář veslující nohou..Místní rarita!!!

Inle Lake

Inle Lake

Vyrážíme objevovat Inle Lake.

Vyrážíme objevovat jezero…

 

Ženy na jezeře tkají na dřevěných stavech - používají vlákna z lotosu.

Ženy na jezeře tkají na dřevěných stavech – používají vlákna z lotosu.

Nádherné barevné látky..

Nádherné barevné látky..

Výroba místních cigaret - vše je přírodní! List Cheroot, tabák, med, tamarind, hnědý cukr, rýžové víno, banánový list, ananas...

Výroba místních cigaret – vše je přírodní! List Cheroot, tabák, med, tamarind, hnědý cukr, rýžové víno, banán, ananasový květ, lepkavá rýže na finální zalepení…

Kámoši...

Kámoši…

Phaung Daw Oo Paya - významný buddhistický chrám na jezeře.

Phaung Daw Oo Paya – významný buddhistický chrám na jezeře.

Plovoucí vesnice.

Plovoucí vesnice.

Plovoucí zahrady.

Plovoucí zahrady.

Místní rybář.

Místní rybář.

Proslulé žirafí ženy z kmene Padaung - žijí na hranicích Barmy a Thajska. Jak se ocitly na Inle Lake?

Proslulé žirafí ženy z kmene Padaung – žijí na hranicích Barmy a Thajska. Jak se ocitly na Inle Lake? V devíti letech dostanou čtrnáct kruhů na krk, ve čtrnácti letech devatenáct kruhů, dvacet pět kruhů je maximum…

Projíždíme okolo nádherných chrámů...

Projíždíme okolo nádherných chrámů…

Cesta je cíl...

Cesta je cíl…

Barma – země plná úsměvů!

Thajsko, Kambodža, Vietnam, Laos…Tři měsíce neskutečně barevných a živelných zážitků. To nejlepší jsme si ale nechali na samotný závěr! Tisíce zlatých chrámů, starobylá města, vesničky, kde se zastavil čas…Vítejte v Barmě nebo chcete-li v Myanmaru – v dlouho izolované a zkoušené zemi. „Je to země zcela jiná než všechny, které znáte,“ napsal Rudyard Kipling a nelze než souhlasit.

image

Shwedagon Paya – Yangon

 

image

Bagan

Do Barmy jsme se vydali po souši přes thajský hraniční přechod Mae Sot. Na barmské straně jsme pochopili, že po zemi sem zatím moc turistů nevstupuje, všichni létají rovnou do Yangonu nebo Mandalaye. Infrastruktura zde byla ještě donedávna v katastrofálním stavu. Jako jediní evropané na hranicích jsme si připadali tak trochu jako exoti. Paradoxně přechod Myawadi byl nejpohodovější ze všech asijských zemí, které jsme zatím navštívili. 🙂 Co byla pro nás největší změna, které jsme si všimli hned pár metrů za „mostem přátelství“? Neuvěřitelně milí, ochotní lidé a výrazně méně bordelu na ulicích!!!

Ozbrojenci na cestě do Yangonu

image

Z Myawadi jsme vyrazili s místňákama minibusem do Yangonu. Bágly na střechu a šup na dvanáctihodinovou projíždku nádherným barmským venkovem mezi horskými masívy. Zvlášť první tři hodiny byly plné adrenalinu! Jeli jsme po úplně nové silnici jakou jsme tady v Asii ještě neviděli. Radostnou euforii, ale brzy vystřídalo zvláštní mrazení v břiše. Projížděli jsme totiž tzv. check pointy, což znamenalo, že řidič na těchto stanovištích předal ozbrojeným vojákům určitý obnos peněz. Částka se pokaždé lišila – vojáci ji určovali podle našich evropských „ksichtů“. Musím říct, že nebylo vůbec příjemné koukat se na nabitý samopal z blízkosti třiceti centimetrů… Zvlášť když na dalších check pointech už nebyli uniformovaní vojáci, ale ozbrojení náctiletí týpci v šortkách, tílkách a slunečních brýlích… Naštěstí s námi jel kluk, který uměl anglicky, což nás dost uklidňovalo. Někteří „vojáci“ navýšili částku o pár tisíc, pak byli ale tací, kteří naopak odmítli peníze přijmout. Prý se chtěli před námi ukázat v dobrém světle. Tihle „dobráci“ byli ale jenom na jediném stanovišti… 🙂 Díky našemu známému z minibusu jsme hned po cestě ochutnali spoustu výborných místních delikates a tak jsme za chvíli zapomněli na tohle ozbrojené úplatkářství…

image

image

Vodní festival

Měli jsme to štěstí, že jsme zažili v Barmě několikadenní oslavy nového roku – Slavnosti vody – Thingyan. Tento svátek je neuvěřitelný zážitek! V podstatě nemáte možnost projít městem aniž by na vás zůstala suchá nitka..Podél silnic jsou postavená pódia s barely s vodou a pět dní probíhá neskutečná vodní bitva. V podstatě každou minutu na vás někdo vychrstne kýbl se studenou vodou nebo vás rovnou zlije vodním dělem. K tomu všemu hraje na ulicích od rána do večera drsné techno. Jo, jo není nad „tradice“… Po pár dnech už je to celkem náročné, zvlášť když chcete například vidět i nějaké památky a nekoukat pořád na dno lavoru a ždímat mokrý hadry. 🙂 A pozor! Barma v podstatě přestane fungovat – nejezdí autobusy, vlaky.. Můžete si tedy vybrat buď předražené taxíky nebo leteckou dopravu… S tím jsme trochu nepočítali…

image

Od prvního okamžiku si nás Barma získala! Tolik milých lidí jsme v celé Asii neviděli! Neustále se vás někdo ptá odkud jste, jak se jmenujete. Je na nich vidět, jak jsou šťastní a váží si turistů. Jsou jako nezkažená dětská duše. Věříme, že jim to vydrží!

image

Prašné ulice, život, lidé, příběhy – to nás zajímá nejvíce! Myanmar toho tolik nabízí! A my bereme, ukládáme do paměti foťáku ale hlavně do našich vzpomínek. Lidé se usmívají, i když tlačí těžký povoz plně naložený zbožím, když nahánějí krávy z pastvy nebo prostě jedou okolo vás na kole. Nikdy nezapomenou pozdravit, zamávat a i přes jazykovou bariéru se s vámi klidně dají do řeči. A vy stojíte na cestě, smějete se s nimi, protože je to nakažlivé a otvíráte jim postupně svoje srdce. Něuvěřitelná země! Všichni chodí v tradičních dlouhých barevných sukních tzv. longyi, ženy mají na tvářích světlehnědou pastu thanakhu, což je make-up i ochrana proti slunci.

image

Radostné jiskry v očích, vřelé úsměvy, doteky…Nikdy a nikde jsem se necítila tak výjimečně jako tady! Každý s vámi chce přijít do kontaktu a sáhnout si na vás. Připadám si jako filmová hvězda! „Můžeme se s vámi vyfotit?“ Odpovídám: „Ale jistě, moc ráda!“ A zhruba dvacet minut rozdávám úsměvy na všechny světové strany. Skvělé místo na pozvednutí sebevědomí. 🙂 Tihle lidé zůstanou na vždy v mém srdci…

image

Yan, který nám ukázal jako první přívětivou tvář Myanmaru..

image

Myint s manželem, kteří provozovali guest house Bamboo Place Yangon a rakušanka Sandra, kterou jsme měli to potěšení tady potkat. Pokud se do Barmy někdy vrátíme, tak jedině sem! Neuvěřitelně laskaví lidé, kteří dělají svou práci s láskou.

image

Rosťa – manažer z hostelu Ostello Bello v Baganu, nečekané setkání s čechem žijícím v Barmě.

image

Majitelé a jediní zaměstnanci rodinné italské restaurace v Nyaung Shwe kousek od jezera Inle.

image