Proč mířím často do přírody?

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…

Jak jsem začala hledat srdcem…

Zkoušeli jste si někdy jedním slovem charakterizovat vztah s vaším partnerem? My ano! A nechali jsme si naše slova vyrýt na snubní prstýnky… Věděli jsme, jak budou vypadat, ale netušili jsme, co nám tam ten druhý nechal „vepsat“… Podívali jsme se poprvé až po našem krásném šumavském obřadu. Ta slova byla přesná… Abychom mohli dojít do tohoto láskyplného momentu a odevzdat se jeden druhému, museli jsme ujít velký kus cesty… A tak prosím – nikdy nepochybujte! Věřím, že na každého čeká jeho spřízněná duše… Ale kdybyste se mě zeptali před čtyřmi lety – asi bych vám odpověděla jinak…

Potkali jsme se v hodně podobném období. Filip byl po čerstvém ukončení velmi bizárního vztahu. A já se ještě vzpamatovávala… Můj tehdejší přítel se se mnou rozešel v den mých třicátých narozenin. Dal mi krásný dárek – kopačky a to   z ničeho nic! Svět se mi tenkrát zhroutil. Trvalo mi přes rok než jsem opět začala normálně „fungovat“. Trápila jsem se, litovala, plakala, doufala… Dostala jsem se na úplné dno. Libovala jsem si v mém utrpení…Z lítosti se brzy stala nenávist, z nenávisti stav, kdy je vám vše jedno. Tenkrát jsem pochopila, co znamená výraz mít zlomené srdce… Shodli jsme se s Filipem, že bychom vlastně chtěli svým předešlým partnerům poděkovat. Bez vás bychom spolu dnes asi nebyli. Díky tomu, čím jsme si tenkrát prošli, tak si dnes mnohem více vážíme toho, co mezi námi vzniklo.

Důležité bylo rozhodnutí, odrazit se ode dna, začít na sobě pracovat. Uvědomila jsem si, co vlastně chci a koho vedle sebe chci… Můj život se úplně změnil. Začala jsem číst motivační knížky, sbírat zážitky a hlavně snít… Snít o muži, který jednoho dne přijde, vezme batoh a odveze mě do Asie na cestu za poznáním…

Uvědomili jsme si oba, že vztah může být upřímný bez lží, přetvářek a falešných úsměvů. Uvědomili jsme si, co jsme získali a jak jsme za to vděční. Jak jsem psala na začátku, na každého čeká jeho spřízněná duše. Malý princ říká: „Jenomže oči jsou slepé. Musí se hledat srdcem.“ A tak jsem začala hledat srdcem… Nikdy to nevzdávejte! To, co se nám děje, jsou důležité životní zkoušky, které nás posouvají dále…

Naše šumavská svatba byla jednou velkou oslavou lásky! Stvrdili jsme náš vztah v obklopení rodiny, přátel a úžasného Otce Šebestiána. A je nám spolu krásně! Sdílíme společné hodnoty – VDĚČNOST za lásku a vzájemné SOUZNĚNÍ… Dvě slova na našich prstýncích…

 

Zvedla jsem se z gauče a začala chodit…

Před rokem jsme šli s Filipem Camino do španělského Santiaga de Compostela. Neuvěřitelný zážitek! Osm dní, 160 kilometrů, nespočet krásných zážitků a nových přátelství. Jen my dva, dechberoucí krajina, poklidné dny…Jedna z nejkrásnějších „dovolených“, snad nikdy jsem si tak neodpočala! Ano, slyšíte správně! I když jsme šli denně v průměru okolo 20 kilometrů, místo únavy se dostavovala euforie. A tenkrát mi to došlo! Běhání není nic pro mě, chůze je pohyb, který mi dělá dobře! A potvrzují to i různorodí odborníci. Například uznávaný psycholog Martin Seligman v knize Vzkvétání doporučuje, že by člověk měl ujít denně 10 tisíc kroků. A to mě inspirovalo k tomu, chodit ještě více!

Představte si, že jdete krásnou pálavskou krajinou mezi vinicemi, slunce pálí do zad a vaše jediná starost je – kochat se! Občas vyjdete na vrchol kopce, rozhlédnete se po nádherném okolí a zasníte se… Žluté šipky jsou pro vás nejdůležitější na světě a ukazují vám směr Svatojakubské cesty jižní Moravou. I v Čechách si totiž můžete zakusit tzv. Camino. Začínali jsme v centru Brna, naším cílem byla Klentnice a vyhlášené Café Fara, nakonec jsme došli až do Mikulova na Svatý Kopeček. Doporučujeme!

Co jsem vypozorovala?
1. Chůze probouzí kreativitu, dostávám často ty nejlepší nápady, při chůzi mi to prostě pálí! Dokládá to i citát, který napsal Nietzche: „All truly great thoughts are conceived while walking.“ Dokládají to i vědci. Při pohybu se vylučují hormony, které podporují jasné myšlení.

2. Když jdu, tak se mi daří soustředit na přítomný okamžik. Dokážu vnímat různorodé vůně, rozličné barvy, netradiční tvary stromů, keřů, symboly… Když procházím klidnou krajinou, tak medituju. Uvědomuju si svůj krok, dech, rovnováhu, střed těla… Vnímám, jak je tělo dokonalý organismus.

3. Když jsem ve stresu, obejdu blok baráku a cítím se hned lépe. Chůze je jeden z nejpřirozenějších pohybů.

Miluju ranní procházky! Někdy vystoupím o zastávku dříve a jdu pěšky do práce nebo nevyužívám eskalátory a výtahy. A mám 10 tisíc kroků jistých! Zkuste to, ten pocit je k nezaplacení. 🙂