Našli jsme Srdce Dolomit!

Probudím se, otevřu oči, vystrčím hlavu ze stanu a užívám si nádherného výhledu na vysoké skalní útvary, které jsou osvětlené jemným ranním sluncem. Vydržela bych se dívat hodiny a obdivovat tu neskutečnou krásu! Naše svatební cesta nemohla začít na lepším místě… Vítejte v campu Malga Ciapéla Marmolada, který vede marmeládová královna Blanka Milfaitová se svým partnerem!

Přestěhovali se ze šumavských hvozdů hned pod nejvyšší horu italských Dolomit. Miluju tyhle příběhy! Příběhy lidí, kteří se nebojí a jdou si za svým snem. Náš čas je na této planetě poměrně krátký, tak na co čekat?

Dokonalý klid, divoká příroda, čistý vzduch.. Zní to jako ráj? Camp není obehnán plotem, takže se cítíte součástí nádherných přírodních scenérií. K tomu všemu přidejte dokonálé zázemí, bar El Morbin, kde si můžete objednat výbornou pizzu, zakoupit nejlepší marmelády či báječné domácí limoncello. Ach… Hned bych se vrátila zpátky…

VÝLETY:

Z kempu jsme vyrazili na celodenní výlet.
První zastávka byla v salaši Malga Ombretta (1094 m.n.m.). Představte si místo uprostřed nádherného údolí, volně pasoucí se kravky a paní domácí, která vyrábí ty nejčerstvější mléčné produkty. Na její jogurt s lesním ovocem nikdy nezapomenu!

Dalším milníkem bylo geografické centrum – Srdce Dolomit, které zde bylo umístěno v letošním roce.

Poté jsme si dali skvělý oběd v Rifugio O. Falier (2074 m.n.). Místo, kde se dá i ubytovat, což určitě vyzkoušíme někdy příště! Totální divočina a k tomu dokonalá romantika…

Tip na další výlet:
Vyrazili jsme i na samotnou královnu Marmoladu a vyjeli jsme až na úplný vrchol (3 343 m.n.m.). Výhledy byly nádherné! Nevyhledávám moc výšky, ale tentokrát jsem se nebála! Lanovka byla plná jeptišek z Říma. Buď se fotily nebo modlily! 🙂

Dnes jsem se dočetla, že Blanka a pan P. plánují stavbu glamping wood-igloo se sklěnenou stěnou v ložnici. My máme jasno, příští rok zase vyrazíme!

Je krásné, když si lidé plní sny! A taky je krásné, když se věci dělají s láskou… Díky za inspiraci!

Ztraceni v čase a prostoru…

Jsou to maličkosti a obyčejné prožitky… Je půl osmé ráno. Probudili jsme se v nádherné zátoce vesničky Sougia na jihozápadě Kréty a jdeme se projít po krásné oblázkové pláži, kterou začínají osvětlovat první paprsky. Tohle místo je speciální – je jiné – jako by se tady zastavil čas. Pár malých penzionů, útulných taveren a pohodových barů. Žádný turismus ve vzduchu, dokonalá pohoda. Lidé se tu pohybují a chovají tak nějak jinak..

image

V tuto brzkou ranní hodinu jsme na pláži úplně sami. Ostatní „obyvatelé“ jsou ještě ve stanech či v přilehlých jeskyních. Ano jeskyních! 🙂 Zdejší komunita žije naprosto v souladu s přírodou – jako bychom se vrátili v čase…

image

Vylezu na skálu, pozoruju Filipa a najednou opět přichází ten známý pocit. Vděčnost! Za nádhernou přírodu okolo nás, za to, že jsme se my dva potkali… Vše vnímám velmi intenzivně a dochází mi, že právě tyto okamžiky mě dělají šťastnou! Lehký vánek ve vlasech, slaný vzduch, první paprsky na mém těle, oblázky, které masírují moje chodidla… Spontánně nás napadne skočit nazí do moře… Čirá radost! Připadám si, že jsem se vrátila do dětství, raduju se z maličkostí. Jako bych si vzpomněla na něco, co jsem uměla sama od sebe už dávno… Nikde nikdo… Jen my dva… Ztraceni v čase a prostoru a přitom naživu…

image

To je to, proč cestujeme! Zažíváme věci, na které v každodenním životě nemáme moc čas a ani myšlenky.
Zastavíme v zapadlé vsi a prokecáme ráno s místňákama… Prostě jen tak… Nebo si koupíme med přímo od včelaře…Či se ubytujeme v domě, který vlastní rodina, jež chová ovce, a tak máme možnost zúčastnit se rodinné oslavy… Kdy jste si lehli naposledy nazí na rozpálenou oblázkovou pláž a cítili se svobodní? K životu potřebujeme velmi málo… Zážitky dělají z našich cest to, o čem pak vyprávíme doma rodině a přátelům, žádné suvenýry to nemohou vyvážit. Užívejte si a radujte se jako děti…

image

image

Co se s námi stalo?

11850838_10205456976158449_1135792731_n

Sedíme v kempu Skaftafell v Národním parku Vatnajokull kousek od největšího ledovce mimo polární kruh. Je tady zhruba padesát turistů, kteří si zde udělali základnu, aby mohli obdivovat nadpozemsky krásnou krajinu. Výhledy jsou tak ohromující! Všímám si ale, že více než nádherná panoramata je naše pozornost stále častěji upřena zcela jiným směrem…

11850831_10205456963878142_1575711529_n

Lidé se nedotýkají ani neobjímají, ale svírají křečovitě své „iphony“. Neusmívají se na své partnery, ale na „likes“ u příspěvků na Facebooku. Skypují se svými rodinami, které jsou na druhém konci světa, místo aby si povídali s tím, koho mají vedle sebe. Chatují s kámoši, místo aby bavili partu lidí, se kterou jsou na Islandu. Vkládají fotky na Instagram, místo aby, se snažili zaznamenat každý moment do své paměti. Píší blogy, protože chtějí sdílet zážitky se svými virtuálními přáteli. Nejčastější otázkou kterou slýcháme denně je „Have you got a WiFi?“ I my sami si uvědomujeme, že nás tento on-line svět už dávno pohltil. Co se s námi stalo?

Odpojili jsme se od přírody, od nás samých. Jak to, že už neumíme prožívat přítomný okamžik naplno? Snažíme se představit, jak to tady muselo vypadat před dvaceti lety. Lidé si povídali, zpívali, hráli, bavili se, obdivovali zdejší nádhernou přírodu, dávali si typy na výlety…Čas nelze vrátit, ale můžeme se inspirovat…

Filipovi právě došla baterka v iphonu, elektrické zástrčky tu mají zaslepené a info centrum, které za poplatek nabíjí chytré přístroje je už zavřené. Co teď???

Otevíráme láhev červeného vína a začínáme si vyprávět…Vzpomínáme, jak jsme před dvěma dny zakotvili ve vsi, která měla 190 obyvatel. Navštívili jsme jediné místo, které tu bylo v podvečer otevřené. Jídelna Brekkan byla zároveň obchůdkem, barem, turistickým info centrem, ale hlavně místem, kde se všichni scházejí, celé dny si povídají, popíjejí a sdílejí okamžiky v reálném čase… Velmi inspirativní Island navrací lidi ke kořenům…Tak to cítím a pevně v to doufám…

11823743_10206895939664470_1401711846_n