Je na čase posunout se dál…

Přesně před rokem jsem poslala Tereze respektive jejímu krásnému „severskému“ blogu TerezaInOslo hlas v soutěži Blogerka roku. Kdyby mi někdo řekl, že za pár měsíců budu mít svůj DVblog a pojedu na tříměsíční „Cestu za poznáním“, tak bych se mu vysmála. Rok se s rokem sešel a DVblog je nominován ve výše zmiňované soutěži v kategorii Objev roku. Kruh se uzavírá. 🙂 Jenže…

Měl to být blog pro rodiče a přátele, aby věděli, kde se zhruba s Filipem v daleké Asii nacházíme. Psaní mi ale začalo přinášet ohromnou radost a najednou jsem věděla, že ho nelze jen tak „vypnout“.

image

Procházím si fotky z cesty po Asii, vybavuji si vůně, barvy, nálady… Vzpomínám na úžasné zážitky a lidské příběhy plné laskavosti a optimismu… Teplý písek mi pálí do nohou, slunce mě oslňuje, šumění moře je tou nejlepší hudbou. Popíjím čerstvou kokosovou šťávu a v myšlenkách jsem zpátky na nádherném thajském ostrově Koh Lanta. Pak se zase rychle přemísťuji směrem do Kambodži a ohromného chrámového komplexu Angkor War – sedím v autobuse a dělám si poznámky, nechci zapomenout ani jednu maličkost, chci si vše uchovat hluboko v paměti.

image

image

V horách ve vietnamské Sapě mám před sebou fantastické výhledy na rýžová pole – tady se to píše samo! A co teprve na dvoudenní plavbě po ikonickém Mekongu v Laosu… V severním Thajsku sedím na zábradlí balkónu našeho hostelu, kde bylo jediné místo s fungující wifi. Občas je to i adrenalin. 🙂 Barma je srdcovka! Cítím doteky a úsměvy krásných a hodných lidí.

image

image

image

V létě jsme procestovali pro změnu Island! Opuštěná měsíční krajina se měnila ve zvlněné pahorky. Ohnivé sopky střídaly ledové království a členité fjordy. To vše je v mé paměti, to vše je zaznamenáno na DVblogu.

11850838_10205456976158449_1135792731_n
Největší odměnou po návratu z Asie byl rozhovor s jednou zaneprázdněnou známou.
„Člověče u toho posledního příspěvku jsem brečela.. Krásně napsané..“„Ty čteš DVblog?“ ptám se. „To jsem nevěděla.“„No jasně, sledovala jsem celou vaši cestu. Kam se chystáte dál?“

Jednu mou kámošku blog motivoval k rozhodnutí konečně odjet na delší čas do zahraničí. To je to, co mi dělá radost a přináší uspokojení!

Velké díky patří Filipovi, který četl všechny příspěvky jako první, jehož názoru si nesmírně cením…

Šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv..

DV

Budu moc ráda, když dáte DVblogu hlas. Děkuju!

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/dvblog

 

Jak jsme se na jeden den stali „mahuty“

Zážitkem no.1 v severním Thajsku se pro nás stala jednodenní návštěva Elephant Retirement Parku! Filosofie nově vzniklého kempu je neskutečně zajímavá! Je to takový důchoďák pro slony. 🙂 Celý život vozili turisty na svém hřbetu a teď si konečně užívají zaslouženého odpočinku. Starají se tady o ně s opravdovou láskou! V devadesáti procentech ostatních parků, jsou tahle nádherná zvířata využívána právě k projíždkám s turisty – bohužel jsou často ve velmi drsných podmínkách..

image

Park se nachází hodinu od města Chiang Mai. Krátce po příjezdu dostaneme základní informace od zakladatele parku Yui a od Davida, který tady pracuje už přes měsíc jako dobrovolník. Poté se společně s dalšími evropany jdeme seznámit se slony, o které se dnes budeme starat. Jaké překvapení, mají tady i šestidenní slůně! Učíme se povely typu: bon – slone otevři tlamu, vložím ti tam banán nebo čup čup – dej mi pusu. Sloní polibek jsem si nechala ujít, ale obejmutí, to jsem neodolala! 🙂 Jsou neuvěřitelně přátelští a chytří!

image

image

Po dopoledním seznámení se slony následuje výborný společný oběd. A pak už převlíkačka – každý dostaneme staré šortky, triko a jdeme koupat slony. David nás upozorní, že se máme ve vodě věnovat více slonici Ben. V předešlém turistickém kempu s ní nebylo vůbec hezky zacházeno, má pochroumanou nohu a nevěří moc lidem…

image

Dostaneme kartáče, kyblíky a vyražíme se slony k rybníku. Yui má hned na začátek pozbudivá slova: „V rybníku je devadesát procent bahno, zbylých deset jsou sloní…….no, ale buďte v pohodě, nesmrdí to.“ A vezme láskyplně jeden „roztomilý“ sloninec do ruky a demonstrativně ho po nás hodí.

image

Těžko se koupání s těmito těžkotonážníky popisuje, to se musí zažít! Vběhneme společně do vody a nastane neskutečná vodní show! Sloni se začnou potápět, válet, přetáčet, stříkají po nás chobotem vodu…Nejraději mají drbání kartáčem za uchem. Elephant happiness! Už snad jen aby začali šnorchlovat. 🙂 Blbneme ve vodě jako malé děti, je to čistá nádhera! Ztrácím pojem o čase, užívám si každou vteřinu..

image

Po koupačce se přemístíme do bahenní lázně, která je dobrá pro jejich drsnou kůži. Průvodce David hledá dobrovolníka, který s ním vstoupí jako první do bahňáku. Filipa nenapadne nic lepšího, než mě přihlásit. Napadá mě jediné, další výrazné vykročení z komfortní zóny! 🙂

image

Jdu s Davidem do „lázně“, civí na mě dalších dvacet evropanů, fakt super! Opatrně našlapuji a čekám, jaká první pijavice se do mě zakousne. 🙂 V bahně se nedá moc pohybovat, propadám se až po kolena a chvílema se nemůžu hnout z místa. Každopadně David z toho má velkou legraci. 🙂 To nejlepší mě ještě čeká! Za chvíli mi přistane na hlavě pěkná dávka bahna. Cítím jak mi ta mazlavá hmota stejká po obličeji a šup další dávka tentokrát za krk. Po chvíli už jsem úplně zadělaná a je mi už všechno jedno. 🙂
Pak vběhnou do vody ostatní „mahuti“, válíme se v té „hmotě“ a je nám báječně! Mám pocit, že tahle aktivita je spíš pro nás než pro slony. Ti po krátké chvíli opouštějí lázeň a civí na nás ze břehu. Co se jim asi honí hlavou? 🙂 Když skončí bahenní zápasy, následuje opět koupel v rybníku a poté přírodní „kyblýková sprcha“ v nedalekém potoku. 🙂

image

image

Smívám si bahno z vlasů a cítím se neuvěřitelně šťastně! Věřím, že tento projekt bude pokračovat, protože má velký smysl. Zvířata i lidé jsou tady v totální symbióze. Co je víc? Projet se hodinu na slonovi, nechat se vyfotit a jet zpátky do hotelu nebo je sledovat v jejich přirozeném prostředí uprostřed džungle? Zkusit si práci mahutů, dozvědět se více o sloním životě a zahrnout je pozorností, péčí a láskou, kterou možná nikdy nepoznali. My máme jasno! Nikdy nezapomenu na to, jak mě několika tunový kolos obejmul nebo jak jsem si pohladila šestidenní slůně. To jsou zážitky na celý život!!! Děkuju za ně!

image

Thai Cooking Class!

Začal nung-li sin-nien tedy čínský nový rok a my jsme se rozhodli navštívit Thai Cooking Class. Jak na novej, tak po celej! 🙂

image

Vařím ráda, ale velmi sporadicky. Od přátel dostávám v pravidelných intervalech kuchařky – ano, mám je krásně vyskládané v knihovně. Mnoho let jsem jsem dělala PR pro skvělé festivaly jídla, ochutnávala jsem nepřeberné množství pokrmů, ale mé vlastní kuchařské umění začíná a končí u špaget aglio olio. Nerada experimentuju, přísně dodržuju receptury. Místo stráveného času v kuchyni, raději zkouším a objevuju nové chutě. Vaření je pro mě kulturní záležitost propojující lidi na všech kontinentech. Dnes jsme zasedli ke společnému stolu s dvojicí anglických cestovatelů, kteří momentálně žijí v Austrálii a mladými páry ze Singapuru a Polska. Absolvovali jsme totiž půldenní kurz vaření zaměřený na thajskou kuchyni.

image

Tady je malá ochutnávka. Taštičky Tung Thong plněné směsí krevet, kuřecího masa a koření, Phla Goong – krevetový salát s chilli, velmi ostrá polévka Tom Ka Min a nakonec typický thajský pokrm Massaman Curry. Uvařili jsme si pod dohledem zkušené šéfkuchařky čtyřchodovou večeři, která byla zatím highlightem thajské gastroscény! V tomto případě je sebechvála na místě! 🙂

image

Zkuste zavřít oči a představit si krásnou dřevěnou restauraci obklopenou palmovým hájem se zahrádkou exotických, voňavých bylinek. Thai Cooking Class se šéfkuchařkou Mee začíná místo zahajovacího gongu dutou ranou padajících kokosů jen pár metrů od nás… Jak stylové! Začali jsme exkurzí v bylinkové zahradě – neskutečně exotické vůně, barvy a chutě… Bylinky bereme do rukou a snažíme se uhodnout název – například čerstvě utržená bazalka jen vzdáleně připomíná tu z pražské Sapy 🙂 Šéfkuchařka nás náhodně zkouší a Filip skvěle reprezentuje, poznává většinu rostlin.

image

Kurz je skvěle připraven. Všichni máme na sobě slušivé zástěry, místní kuchařské čepice, ve kterých vypadáme spíše jako pekaři či kuchtičky čtvrté kategorie. Šéfkuchařka má neuvěřitelně vtipnou a velmi „basic“ angličtinu, takže bohužel ne vždy vše pochytíme. Časté povzbuzování k rychlejší práci „If you cook like this, you eat tomorrow,“ slyšíme docela často. 🙂 Disciplína v kuchyni musí být! Mee se našemu kuchařskému umění často směje, v mém případě se tomu ale vůbec nedivím. Plněné taštičky, které mají vypadat jako krásně rozkvetlé kvítky připomínají rozpadlé pyramidy. Co kus to originál! Pro nás jsou to exotické pokrmy, pro ni jsme asi exoti všichni… 🙂 Učte se vařit ve 30 stupních! Připadám si jako ten jejich národní dezert – Mango Sticky Rice (lepkavá rýže s mangem). 🙂

image

image

Za pět hodin jsme se naučili připravit čtyři pokrmy. Asi největší gastronomický zážitek bylo Massaman Curry. Seznam ingrediencí na tento pokrm je nekonečný stejně jako práce s hmoždířem. Mám pocit, že jsme se vrátili do středověku. Ale je to krásné! Žádné složité elektrické přístroje – naopak velmi jednoduché kuchyňské náčiní, zručnost a hlavně čertsvé suroviny. Jídlo nemělo chybu – aby ne, když jsme si ho připravili sami 🙂 Ale nejkrásnější na tom všem byl intenzivní zážitek, který jsme mohli sdílet s ostatními u jednoho dlouhého stolu. Nevadí mi, že nejsem báječná kuchařka jako Mee, kvalitní jídlo je má láska a to je důležité. Báječně jsme si to užili. Bylo by krásné něco podobného absolvovat v každé zemi, kterou se chystáme navštívit… Už se nemůžeme dočkat až vám v Praze uvaříme! 🙂

image