Je na čase posunout se dál…

Přesně před rokem jsem poslala Tereze respektive jejímu krásnému „severskému“ blogu TerezaInOslo hlas v soutěži Blogerka roku. Kdyby mi někdo řekl, že za pár měsíců budu mít svůj DVblog a pojedu na tříměsíční „Cestu za poznáním“, tak bych se mu vysmála. Rok se s rokem sešel a DVblog je nominován ve výše zmiňované soutěži v kategorii Objev roku. Kruh se uzavírá. 🙂 Jenže…

Měl to být blog pro rodiče a přátele, aby věděli, kde se zhruba s Filipem v daleké Asii nacházíme. Psaní mi ale začalo přinášet ohromnou radost a najednou jsem věděla, že ho nelze jen tak „vypnout“.

image

Procházím si fotky z cesty po Asii, vybavuji si vůně, barvy, nálady… Vzpomínám na úžasné zážitky a lidské příběhy plné laskavosti a optimismu… Teplý písek mi pálí do nohou, slunce mě oslňuje, šumění moře je tou nejlepší hudbou. Popíjím čerstvou kokosovou šťávu a v myšlenkách jsem zpátky na nádherném thajském ostrově Koh Lanta. Pak se zase rychle přemísťuji směrem do Kambodži a ohromného chrámového komplexu Angkor War – sedím v autobuse a dělám si poznámky, nechci zapomenout ani jednu maličkost, chci si vše uchovat hluboko v paměti.

image

image

V horách ve vietnamské Sapě mám před sebou fantastické výhledy na rýžová pole – tady se to píše samo! A co teprve na dvoudenní plavbě po ikonickém Mekongu v Laosu… V severním Thajsku sedím na zábradlí balkónu našeho hostelu, kde bylo jediné místo s fungující wifi. Občas je to i adrenalin. 🙂 Barma je srdcovka! Cítím doteky a úsměvy krásných a hodných lidí.

image

image

image

V létě jsme procestovali pro změnu Island! Opuštěná měsíční krajina se měnila ve zvlněné pahorky. Ohnivé sopky střídaly ledové království a členité fjordy. To vše je v mé paměti, to vše je zaznamenáno na DVblogu.

11850838_10205456976158449_1135792731_n
Největší odměnou po návratu z Asie byl rozhovor s jednou zaneprázdněnou známou.
„Člověče u toho posledního příspěvku jsem brečela.. Krásně napsané..“„Ty čteš DVblog?“ ptám se. „To jsem nevěděla.“„No jasně, sledovala jsem celou vaši cestu. Kam se chystáte dál?“

Jednu mou kámošku blog motivoval k rozhodnutí konečně odjet na delší čas do zahraničí. To je to, co mi dělá radost a přináší uspokojení!

Velké díky patří Filipovi, který četl všechny příspěvky jako první, jehož názoru si nesmírně cením…

Šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv..

DV

Budu moc ráda, když dáte DVblogu hlas. Děkuju!

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/dvblog

 

SAPA – trekking & homestay

Jen tak pro pořádek – jsem knihomolka, kavárenská povalečka, městské dítě. Neholduju outdoorovým aktivitám, moje nejdelší poslední výprava byla z Café Savoy do karlínského Šálku kávy… 🙂 Teď mám za sebou dvoudenní „medium“ trek v nádherné horské oblasti Sapa na severu Vietnamu a v nohách 28 km! Ale pozor jsem z toho totálně nadšená! Nejspíš jsem v sobě objevila něco, o čem jsem doposud nevěděla. 🙂

image

Je devět hodin ráno, čekáme v kanceláři organizace Sapa O‘Chau na průvodce. Prohlížím si ostatní „trekaře“, na nohách mají kvalitní pohorky a oblečení z „chytrých“ materiálů, které nepropustí vůbec nic. Se mnou je to trochu horší. Mám „chytré“ běžecké tenisky, kalhoty, které jsem si koupila před patnácti lety v pražském Black Marketu a mikinu na snowboard…no nevadí. 🙂 Náš průvodce se jmenuje Dy (vyslovuje se Zíí), v Sapě se narodil a jeho největším snem je navštívit Hanoi (je mu 21 let a ještě nikdy neopustil svůj rodný kraj.). Během dvou let se naučil výborně anglicky, a tak začal pracovat jako průvodce.

image

Z městečka Sapa vyrážíme do vesničky Lao Chai, kde žijí lidé etnické menšiny Hmongů. Krajina je lemovaná vysokými horami a hustými bambusovými lesy. Jsme cca 1600 metrů nad mořem, prašné kamenité cesty vedou skrz terasovité kaskády rýžových políček. Vzduch je neuvěřitelně čistý, konečně se můžeme pořádně zhluboka nadechnout. Je to prostě nádhera! Ze strmých kopců máme dechberoucí výhledy do zdejší krajiny. Vyšlo nám skvěle počasí, což nebývá moc obvyklé! Když vystoupáme na nejvyšší kopec, otevře se před námi překrásná přírodní scenérie. Je tady absolutní klid – žádné motorky, téměř žádní turisté… Vybavuje se mi citát známého vietnamského autora Thich Nhat Hanh: „Every moment is a gift of life.“

image

image

Procházíme divokou nespoutanou krajinou, občas míjíme malé horské vesničky. Do cesty se tu a tam přimotá vietnamský vepřík a někdy dokonce i býk. Naštěstí Filip má pro mě vždy slova ujištění, jako například: „Buď v klidu útočej jen když maj’ mladý..“ Upps, o pár metrů dál stojí krásný mladý býček, hned jsem klidnější. 🙂 Zhruba okolo čtvrté hodiny odpoledne přicházíme do cílové vesničky Lao Chai, kde na nás již čeká May, drobná usměvavá hmongská žena. Její skromný dřevěný baráček se stává na jednu noc naším domovem. Máme za sebou kus cesty, leckdy i drsným terénem, ale je to parádní pocit!

image

Když si trochu odpočineme, tak jdeme pomáhat s večeří. Vše se připravuje na přímém ohni, jak za starých časů. Společně jsme si uvařili opravdovou hostinu! Zeleninové rolky, kuřecí maso, vepřové maso, bambusové výhonky, spousta zajímavé zeleniny (ani netuším jaké…), tofu s rajčaty a samozřejmě nesmí chybět rýže, všechno chutná báječně! Popíjíme rýžovou pálenku a posloucháme neuvěřitelně zajímavé příběhy ze života v horách.

image

Po večeři jdeme zalehnout, spí se na matraci na zemi pod moskytiérou, já jsem propašovala v batohu i spacák. 🙂 Obavy, že tady neusnu, jsou hned pryč, usínám během chvilky jako mimino. 🙂 V noci nás sotva probudí silná bouřka, která se přehnala přes naši vesnici. Ráno May připravuje úžasnou snídani, smažené nudle se zeleninou a samozřejmě rýže – Hmongové ji jedí třikrát denně…

image

Loučíme se s May a dětmi a vyrážíme na další trek. Obloha je zatažená, poprchává, ale krajina má i tak velmi zajímavou tajemnou atmosféru. Jediná nevýhoda je, že cesty jsou velmi kluzké. V lese mi Zííí utrhne bambusovou hůl, neboť z mých tenisek se staly nekontrolovatelné kluzáky obalené bahnem. Zííí nás vůbec nešetří a často vybírá stezky, které jsou dost prudké a v deštivém počasí totálně rozbahněné. Největší adrenalin prožíváme v bambusovém lese, kde už se po cestě nedá jít vůbec, takže přeskakujeme jako opice z jednoho bambusového kmene na druhý.

image

image

image

Na konci cesty je nám odměnou výhled na krásný vodopád a údolí, kde je naše cílová vesnice. V té nás kromě vytouženého odpočinku čeká oběd a snad ta nejlepší Pho Bo, kterou jsme doposud ve Vietnamu ochutnali. Jsem totálně vyčerpaná, zabahněná, ale neskutečně šťastná!!!

image

image

Hanoi, Cat Ba, svatba…

Jsme přes měsíc a půl na cestě za poznáním. Co vám budu povídat – cestovat, vstřebávat velké množství exotických zážitků a ještě k tomu blogovat je pěkně náročné. Tento příspěvek píšu se zpožděním z vietnamského města Dien Bien Phu, které se nachází 34 km od hranic s Laosem. Ale pojďme pěkně postupně… Jeli jsme z jižního Vietnamu na sever. Naše trasa: Can Tho, Saigon, Mui Ne, Nha Trang, Hanoi, ostrov Cat Ba – zátoka Halong Bay/Lan Ha a naším nejsevernějším bodem bylo zatím městečko Lao Cai, kde jsme byli jen pouhé 4 km od čínských hranic. Horské město Sapa obklopené nádhernými rýžovými poli nás natolik okouzlilo, že mu věnuju samostatný příspěvek.

image

Co pro mě znamená Hanoi? Moderní dynamické město, kde jsou stále stopy starodávné historie. Nikde jinde na světě jsem neviděla tolik pulzující energie na ulicích jako tady. Lidé mají otevřené dveře do svých domovů, které jsou zároveň jejich živnosti. Na ulicích je ten pravý hukot – práce, život, zábava! Neustálý rachot tísíců motorek. Člověk si tady musí dávat sakra pozor, aby neskončil pod koly šílených jezdců. 🙂 Ale asi nejvíc budu mít Hanoi spojenou s pouliční gastronomií. Nekonečné jídelní ulice jsou plné stánků, kde sedí davy lidí na malých plastových židličkách, kousek od nich se na primitivních kamínkách připravují vynikající exotické dobroty. Nejlepší místa se prý poznají podle toho, že je v nich pod stoly největší „bordel“, což je skoro všude. 🙂 Každý stánek se většinou specializuje na jedno jídlo, pokud je úspěšný, tak se v jeho okolí vyrojí brzy další se stejným názvem. To si takhle dáte třeba Banh Ghoi – výborné smažené pečivo plněné vepřovým masem, nudlemi, houbami, k tomu jedno dvě Bia Hoi (pivka) a kocháte se rušným životem na ulici. Prostě to nemá chybu! Asie, jak má být! 🙂

image

Naši trasu po Asii ovlivňují lidé, které potkáváme na cestě a díky nim zažíváme momenty, které v žádném průvodci nenajdete. Máme neskutečnou svobodu, cestu plánujeme většinou ze dne na den a díky tomu se nám dějí úžasné věci! Z Hanoie jsme se spontánně rozhodli jet na ostrov Cat Ba, který nám doporučil kamarád ze Saigonu a zároveň nás propojil s Tomášem, což je fakt skvělý chlapík. Tomáš, narozený ve Vietnamu, žil dvacetosm let v Čechách a před pár lety se vrátil na rodný ostrov Cat Ba. Postavil tady nádherný hotel v zátoce s výhledem na stovky kouzelných krasových ostrůvků. Dozvěděli jsme se od něj spoustu zajímavostí o Vietnamu a díky němu jsme také ochutnali hodně místních specialit. Mimo jiné i medůzu naloženou v octu, což pro nás oba byla velká premiéra. Bylo to skvělý!

image

image

image

Velkým zážitkem byla také dobrovolnická práce, která spočívala v čištění ulic. Každý rok se sejdou na místním náměstí zaměstnanci většiny hotelů, které jsou na ostrově Cat Ba a před zahájením sezóny společně uklízejí ulice. Tomáš nás na tuto unikátní akci pozval a my jsme nemohli odmítnout…

image

A jak to probíhalo? Nejprve organizovaný sraz na náměstí a zařazení do skupin. Proběhlo pár proslovů, bohužel nevíme, čeho se týkaly. 🙂 Pak se spustila z reprobeden hudba a začalo se smejčit! My jsme se dostali do skupiny, která uklízela náměstí a hlavní chodník k přístavišti, takže poměrně zodpovědná lokalita. 🙂 Dostali jsme košťata a už jsme kmitali. Naše přítomnost vzbuzovala u hotelových zaměstnanců záchvaty smíchu – ještě před půl hodinou nám servírovali míchaná vajíčka k snídani a teď si od nich půjčujeme lopatku na smetí. Proč ne? 🙂 Samozřejmě nemohla chybět regionální Haiphong TV, takže jsem stihla udělat i interview. Vysílalo se údajně 3x denně v hlavní zpravodajské relaci. Dá se říct, že jsem se tady dost proslavila, čekám, kdy mě začnou žádat na ulicích o podpis. 🙂

image

image

Na ostrově Cat Ba jsme se seznámili s partičkou ze Slovenska, která přijela na pravou vietnamskou svatbu. Hlavním organizátorem byl Peter původem z Vietnamu, který již ale skoro třicet let žije na východním Slovensku. Do Vietnamu přijel na svatbu neteře a vzal sebou pár kámošů. 🙂 V baru na Cat Ba jsme dali pár panáků a záhy jsme byli pozváni taky! Svatbu pro 450 lidí jsme přece nemohli vynechat…

image

Druhý den jsme vyrazili do Hanoie. Já jsem běžela shánět tradiční vietnamské šaty, Filip sako… Na všechno jsme měli necelé dvě hodiny. K tomu ještě sehnat svatební dar pro někoho, koho jsme v životě neviděli. Vyřešili jsme to velkou květinou pro nevěstu, což se ukázalo jako skvělé řešení, protože tady ve Vietnamu se první den veselky účastní jen nevěsta a druhý den také ženich. Uff, tak to klaplo. 🙂

image

Z taxíku jsme zavolali Peterovi a ten po telefonu vysvětlil řidiči, kam má jet. Zhruba po půl hodině jsme začali být lehce nervozní. Svatba má být v Hanoi a taxikář si to namířil na dálnici… Sakra! Voláme Petera a ten nám oznámí, že svatba je 40 km za Hanoií, že jsme se akorát špatně pochopili. Když konečně dojedeme do městečka, kde se má údajně veselka konat, tak voláme Petera znovu, ale ten to nebere… Začnou nás napadat různé úvahy – hmm, hezky si z nás slovenští bratři vystřelili. 🙂 Tak projíždíme ulicemi, kde se zrovna ten den konají nejméně tři svatby – ale ani jedna není ta naše. Po čtvrt hodině volá Peter, záhada vyřešena a my se ocitáme na pravé vietnamské svatbě!!!

image

image

Vše je krásně nazdobeno do fialové barvy, takže výběr mých šatů je perfektní! „Dávej pozor, ať si na tebe někdo nesedne, splýváš s výzdobou,“ pronese Filip. 🙂 Ochutnáváme místní speciality a dost se u toho pije.  V pravidelných intervalech se svatebčané zastavují u našeho česko-slovenského stolu, představí se a pak následuje kolo panáků rýžové pálenky. Na závěr potřesení rukou, je to hezký zvyk… Během hodiny se takto seznámíme asi třicetkrát – no a já už raději švindluju. 🙂 Zábava se v průběhu večera přesunula do stanu s karaoke produkcí, kde místní zpívají jeden vietnamský hit za druhým. Nechybí velmi emocionální gestikulace a teskné výrazy. Nechápu, jak je možné, že tady komukoliv dáte mikrofon do ruky, tak umí výborně zpívat?! 🙂

image

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme s Filipem na pódiu a rozjíždíme neskutečné tance. Přídávají se kámoši ze Slovenska a nakonec i místňáci, pódium se pod námi prohýbá, za chvíli padá obří pugét růží, ale zábava jede dál! Jak to dopadlo? Tak samozřejmě, že naše česko-slovenská partička odcházela poslední a zavírala party. 🙂

Děkujeme za pozvání, nemělo to chybu! Rádi jsme vás poznali! 🙂