Začala jsem běhat a baví mě to!

Pořád jsem si říkala, co všichni mají na tom běhání… Nevím, jestli za to může moje kamarádka Anička, která mi napsala velmi “motivující” věnování do své knížky nebo rozhodnutí mého muže, že začne zase běhat či knížka Labyrint pohybu od Pavla Koláře… Každopádně jsem začala běhat a začalo mě to bavit! Tedy ehmm… Byli jsme zatím dvakrát a potřetí jsme si dali hned závod! A proč ne?! Jde přeci o radost…V pátek jsem ještě netušila, že absolvuju za tento víkend dva závody! 🙂

Běžím si svým klidným tempem, snažím se soustředit na dech, užívám si krásnou přírodu. V sobotu jsme absolvovali náš první společný závod – “Běh pro paměť národa” v Oboře Hvězda. „Až poběžíte myslete na někoho, kdo běžet nemůže.“ Zaznělo na začátku závodu. A tak jsem měla celou dobu na mysli příběh paní Zdenky Fantlové – přeživší holocaustu. Četla jsem její nádhernou knihu “Klid je síla, řek’ tatínek”… Závod jsem si užila, moje meta byla: doběhnout!

Ale co se nestalo! V neděli ráno jsem se probudila plná síly a zjistila jsem, že na Ladronce se běží Běh pro paraple. Další závod, kterým mohu pomoci! Máme to kousek od domu, tak proč to nezkusit! Trať byla mnohem jednodušší, ale za to horko bylo větší. Zažila jsem krásný moment – když holčina před mnou nabídla pomoc klukovi na vozíčku! To bylo fakt krásné a silné. Velký respekt!

Teď ležím doma, nohy nahoře, popíjím Aperol a říkám si, jak to je úžasný, co to naše tělo všechno zvládne. Bez tréninku proběhnu cílovou páskou a hned dvakrát… Cítím vděčnost a zase jen vděčnost… Nekonečné sebepoznávání…

Běhejme pro radost a když to půjde, tak i pro dobrou věc… 🙂

BERLÍN!

Lidé jsou mnohem šťastnější, když se stýkají s přáteli, kolegy, rodinou… A pozor nejde tady o kvantitu, ale o kvalitu! Člověk je prostě tvor společenský! Máte člověka, kterému můžete zavolat o půlnoci a víte, že se na něho můžete spolehnout? Máte někoho, s kým můžete být absolutně sami sebou? Na přátelství je krásný, že ho prověří sám čas. Už dvacet jedna let se kamarádím se Zuzkou – neuvěřitelně skvělou ženskou! A víte co? Jsme pořád stejně praštěný! Máme záchvaty smíchu, jak v pubertě, pořád nás to spolu baví a já jsem za to moc ráda… #děkuju

Vyrazily jsme na tradiční výlet do Berlína, který byl ve znamení „holčičích aktivit“ a taky spousty neuvěřitelných situací. Začalo to vagónem s porouchanou klimatizací a stěhováním se z vagónu do vagónu, následovalo zaseknutí ve vlaku na toaletě a pak další „zaseknutí v podobě kufru pod sedačkou“– už to vypadalo, že vystoupíme místo v Berlíně až v Hamburku. 🙂

Celé jsme to završily neuvěřitelnou návštěvou japonské restaurace, kde jsme si myslely, že jsme jako pozornost od šéfkuchaře dostaly na stůl hada a k tomu tříhodinový záchvat smíchu. Myslím, že zenové japonské servírky na nás budou dlouho vzpomínat. 🙂 Samozřejmě, co by to bylo za dámskou jízdu bez dobrého jídla, pití, zábavy!

Půjčily jsme si opět kola a prostě se jen tak toulaly ve čtvrtích Mitte a Kreuzberg…

A samozřejmě nechyběla skvělá výstava – vlastně výstavy!

Tentokrát v Gropius Bau video art od kubánském umělkyně Any Mendiety a skvělé instalace od autora Philippe Parreno. Ocitly jsme se na chvíli v akváriu plných rybiček!

A v C/O Berlin nádherná výstava známého fotografa Irvinga Penna. Moc doporučuju!

Co jsme ochutnaly?

Bistro Daluma – skvělé vegetariánské pokrmy, smoothie, fresh juice!

Zenkichi – moderní japonská kuchyně, krásný interiér, romantické prostředí! 🙂

Kanaan – dostaly jsme doporučení, ale bohužel jsme nestihly! Izraelsko – palestinská kuchyně! Příště dáme!

Mějte se krásně, ať cestujete kamkoliv a rozmazlujte si svoje nejlepší přátele!

Irsko a všímavost…

Přemýšleli jste někdy nad tím, co nám přináší cestování? Inspiraci? Radost? Klid? Zážitky? Vědomosti? Já se vracím vždy obohacená o nějakou novou zkušenost. Každá cesta se promítne do mého života a zanechá po sobě stopy… Nedávno jsme si řekli s kolegy v práci, že zkusíme prožít květen jako tzv. měsíc všímavosti. Když člověk chodí do práce, tak to je velmi těžké, ale jakmile vyrazím na cesty, jde to samo. Čas se zastaví, dech se zpomalí, smysly jsou vnímavější. Vidíte mnohem víc a hlouběji… „Když se posadíte a budete jen pozorovat, zjistíte, jak je vaše mysl neklidná,“ Steve Jobs

Okamžiky, kdy se zastavil čas…Střípky, které se skládají do sebe. Z Irska mám takových všímavých okamžiků mnoho…

První střípek:
Stojím na jednom z krajů útesu Cliffs of Moher na západním pobřeží Irska a cítím velmi silně přítomný okamžik, existuje jen „tady a teď.“ Okolní příroda je tak nádherná a mocná a já si připadám, tak malá… Slunko zapadá, oceán před námi, vítr ve vlasech a okolo ty nejkrásnější pozemské kulisy…

Druhý střípek:
Národní park Burren a v něm jedno kouzelné místo – The Burren Perfumery! Rodinná firma, která vyrábí svoji přírodní kosmetiku, parfémy, čaje… Používají jen to, co u nich roste na zahradě či v okolí. A tak procházíme mezi záhonky a moje srdce plesá radostí. Něco takového bych chtěla v Čechách! K tomu kavárnička, kde si dáte místní dortík či polévku, do které vám pan šéfkuchař natrhá bylinky přímo ze zahrádky… Žádná chemie, jen příroda, návrat ke kořenům… #děkuju

Třetí střípek:
Městečko Galway = jeden velký pouliční festival! Všude se hraje, všude samá harmonika a kytárky. Irové se prostě rádi baví, rádi tančí, rádi žijí… Lidé si povídají a nekoukají do chytrých telefonů v hospodách, jsou spolu… Vzácné okamžiky…

Tipy v Galway:

Bunk Hostel – moc příjemné místo, ochotný personál, přímo v centru.

McCambridges – výborné místo na snídani

Na pivo určitě do The Salt House!

Dostali jsme doporučení na „seafood bistro“ Oscars, ale bohužel jsme nestihli.

Čtvrtý střípek:
Oblast Národního parku Connemara skrývá krásný zámek Kylemore Abbey, který byl postaven z velké lásky. Je obklopen nádhernou panenskou přírodou s výhledem na jezero… Kostelík je věnován ženě kvůli, které vznikl tento zámek a která tragicky zahynula…

Pátý střípek:
Městečko Clifden a Sky Road! Místo známé pro své dechberoucí výhledy… Pláže, zátoky, ale také spousta zeleně a kopcovitá krajina.. Takto zůstane Irsko v mém srdci….

Tipy Clifden:

Ubytování v krásném The Arch Guesthouse.

Na večeři určitě doporučujeme Mitchel`s Restaurant.

A kam pivo a za hudbou? My byli v Lowry`s Baru a bylo to super! Krásná atmosféra!

Přeju vám šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv! A všímejte si, co se kolem vás děje… Začnou se vám dít krásné věci… 🙂

A příští příspěvek bude o Dublinu! 🙂

Darujte zážitky!

Nedávno mě zaujala myšlenka v knize Lykke: „Kupujte si zážitky a vzpomínky, nikoli věci!“

V jednom výzkumu se ptali respondentů, co jim přináší více potěšení, jestli něco hmatatelného či zážitek. 57% z nich odpovědělo, že zážitek, zatímco 34% se rozhodlo pro konkrétní předmět. A to je přesné! Já například miluju dobu před dovolenou či víkendovým výletem – to je čas plánování, radosti a těšení se… Představuju si, jak to tam bude vypadat a jsem myšlenkama na místě. A to znamená jediné, “hormony štěstí” se uvolňují  a to mi žádná kabelka či nový svetr neumožní a když ano, tak jen na chvilku. 🙂

S mým mužem si dáváme převážně jen zážitky. Prodloužené víkendy v Čechách i v zahraničí, zajímavé kurzy, gastronomická překvapení… Například na podzim Filip dostal letenku do Londýna, a protože milujeme dobré jídlo, tak součástí dárku byla i rezervace v zajímavém podniku. Vyrazili jsme minulý víkend, takže fáze “těšení” byla celkem dlouhá.. 🙂

Tady je pár tipů:

První večer jsme navštívili fantastickou indickou restauraci Dishoom, kde jsme čekali na stůl 45 minut, což je v Čechách nepředstavitelné, ale tady úplně normální. Ve frontě si krátíte čas popíjením nápojů, pak se přesunete na bar a po pár minutách vás usadí. Stojí to za to! Jejich motto zní: „From Bombay with love!“

Druhý den jsme vyrazili na procházku po klasických turistických památkách: Buckingham Palace, Hyde Park, Big Ben… Oběd jsme si dali u mé oblíbené food bloggerky Deliciously Ella, která otevřela krásné útulné bistro. Ella je autorkou kuchařek zdravého životního stylu. Díky stravě se vyléčila ze závažné nemoci a inspiruje ostatní.

V pátek nás čekala narozeninová večeře v restauraci Lyle’s– perfektní čtychodové menu, které ohromilo závěrečným dezertem. Jednoduchý minimalistický interiér a pohodová atmosféra!

V sobotu jsme objevovali čtvrť Shoreditch – moc doporučujeme. Je to takovej “londýnskej Karlín”. 🙂 Parádní bistra, kavárny, obchody, trhy. Tady nám bylo dobře… Prostě jen tak bloumat, ztrácet se v uličkách a čase… Unášet se energií této metropole.. Ráda pozoruju na cestách lidi a tady se mi dost líbilo, jak se scházeli po práci na pivko, jak se spolu bavili a nekoukali do mobilů…

Kousek od našeho hotelu se nacházela restaurace Fifteen slavného Jamieho Olivera – dali jsme si oběd a bylo to fakt výtečné!

Při výběru restaurací jsme dali na osvědčené tipy. Například restaurace St. John, která se specializuje na maso tzv. „od čumáku po ocásek“.

Pokud bych měla vyzdvihnout jeden gastro zážitek, co určitě ochutnat, tak mám jasno! Izraelskou restauraci Ottolenghi slavného šéfkuchaře Yotama Ottolenghiho, který napsal jednu z nejkrásnějších kuchařek – Hojnost! Je to má nejoblíbenější, dostala jsem ji od kolegů v práci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že sedím v jeho podniku… Ano, netušila jsem to. 🙂

A kam na drink? Určitě do Lounge Bohemia, který už deset let velmi úspěšně vede český barman Pavel Tvaroh. To, co tam předvádí je mistrovství! To musíte zažít… Připravte se na to, že ne každý koktejl se pije… 🙂 A vše co se na tomto místě děje, je jedna velká hra s lidskou fantazií, která probouzí naše smysly a chutě. Některé drinky byly kouzelné a to doslova… Velký respekt! Děkujeme! A pozor je dosti utajený… 🙂

Pokud jste v Londýně, tak musí dojít i na kulturu! Měli jsme velké štěstí! V galerii Tate Modern probíhala retrospektivní výstava Picasso 1932 – LOVE, FAME, TRAGEDY. Moc se mi líbil záměr výstavy, ukázat tvorbu Picassa v průběhu jednoho jediného roku.

Co ještě nevynechat ve čtvrti Shoreditch?

Graffiti od slavného Banksyho.

Brick Lane – ulice plná klasických anglických „pubů“, bangladéšské restaurace, obchůdky s módou…Tady to fakt žije! V sobotu a v neděli „vintage market“

Box Park – obchodní centrum z kontejnerů

Spitalfields Market

A takhle vypadá štěstí: cestování + dobré jídlo po boku milovaného muže! ❤

Terapie lesem!

Touláme se, vdechujeme čerstvý vzduch do plic… Beskydy! Přesně takhle jsem si vás představovala! Hluboké temné lesy, dechberoucí výhledy, široké pláně, tradiční roubenky a nikde nikdo… Ten klid… To ticho…

V Japonsku už mají pro procházky v lese speciální označení: „Shinrin-yoku, doslova „koupání v lese“ či ponoření do lesní atmosféry, odkazuje k nasávání zrakových vjemů, vůní a zvuků přírodní scenérie, což podporuje tělesné i duševní zdraví. Tento termín byl poprvé použit v roce 1982 a dnes chodí po bezmála padesáti trasách „lesní terapie“ miliony Japonců.“ Meik Wiking, Lykke. Češi chodí často do lesů a podle mě by měli chodit ještě více. 🙂 Takže vzhůru do lesa, načerpat energii! Jaro je tady! 🙂

Náš tip na výlet:

My jsme se ubytovali ve Ski Parku Gruň – strategická poloha, příznivá cena, milí lidé a hlavně přímo v lese! V sobotu jsme vyrazili na celodenní pochod na Lysou horu (1323 m.n.m.)! Zpátky jsme šli přes Mazák, přehradu Šance a zpět do Gruně. Celkem jsme ušli 27 kilometrů – k tomu ale převýšení, appka v mobilu ukázala na konci: 36 644 kroků. 🙂

V neděli jsme se jeli podívat do Rožnova pod Radhoštěm do přírodního skanzenu a nahlédli tak trochu do života našich předků. Jak bydleli, co jedli, jak se starali o zdraví…V areálu se nachází moc hezká výstava, která je propojená s tím, jak žijeme dnes. Člověk si tak nějak uvědomí, jak moc se od přírody vzdalujeme, jak moc se odpojujeme… A co znamená kult rodiny…

V neděli jsme se ubytovali v novém wellness hotelu Grand Tatra. Po celodenním výletu úžasnej relax a skvělá odměna! A zase ty nádherné výhledy… Tohle místo jsme objevili díky Amazing Places a fakt stojí za to…

Pouť do Santiaga de Compostela!

Zkuste si vybavit okamžik, kdy jste byli opravdu šťastní. Takový ten okamžik, kdy jste se usmívali pod vousy a tetelili jste se radostí. Okamžik, kdy jste cítili, že jste na správném místě a ve správný čas. Okamžik, kdy všechno bylo zalité sluncem, a tak nějak více barevné. Jak jste se cítili? Kde to bylo? Kdo s vámi byl?

Já zažila mnoho takových momentů na naší portugalské pouti do Santiaga de Compostela. Dnes je tomu přesně dva roky, kdy jsme vyrazili na osmidenní putování. Vybavuju si úplně přesně dechberoucí krajinu, romantické vesničky, rozličné vůně, neskutečné barvy… Camino jsou hlavně mentální lázně! Nohy a tělo mohou být unavené, ale mysl je šťastná a klidná. Co vám taková cesta může dát? Lze to vůbec slovy předat? Pokusím se… Pro mě osobně to bylo uvědomění! Úcta k mému tělu, respekt k přírodě, znovuobjevená radost ze svobody… Každý den nové zážitky, nová poutnická přátelství…Kráčeli jsme s Filipem ruku v ruce pět až šest hodin denně, pomáhali jsme si, dodávali si energii a čím dál více si uvědomovali, že chceme ruku v ruce jít dál i v normálním životě. Camino je láska na celý život. Toužím to znovu zažít. Stát se na chvilku zase poutníkem…

Zjistila jsem, že příspěvky z pouti na dvblogu jsou nejúspěšnější, což mi dělá velkou radost! A dostávám stále dotazy. Přála bych každému zažít tento pěší relax. Pro správného středověkého křesťana bylo povinností jednou za život doputovat do Svaté země, do Říma či do Santiaga de Compostela. Nyní každým rokem narůstá počet poutníků a tato cesta je od roku 1993 zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Diplom na stěně mi připomíná každý den naši svatojakubskou pouť. Každý poutník tento certifikát obdrží – pokud ujde v kuse alespoň 100 km či pokud jede na kole, koni nebo oslíkovi 200 km. V lisabonské katedrále Sé jsme si zakoupili poutnický pas Credencial del Peregrino. Do Credencialu máte za úkol sbírat razítka, která dostáváte v kostelech, na ubytovnách, v restauracích a kavárnách, tak aby bylo vidět, že nepodvádíte. 🙂 My vycházeli z vesnice Ponte de Lima (160 km do Santiaga). Trasa byla skvěle značená – žluté šipky či žluté mušle sv. Jakuba byly skoro na každém rohu. Celý popis trasy naleznete zde:

Určitě bych doporučila zakoupit tuto knihu: „The Portuguese Way to Santiago de Compostela“ (autor: Sergio Fonseca).

Pokud se na Camino chystáte nebo vás prostě zajímají postřehy od „poutníků začátečníků“, tak doporučuju můj článek zde.

Buon Camino! 🙂

 

Svatební sad v Suchdole je na světě! Děkujeme!

Procházím rozkvetlým ovocným sadem, slunce se opírá do statných zdravých stromů, které se majestátně tyčí k nebi. Usedám do stínu pod jeden z nich, který je obsypaný krásným šťavnatým ovocem. Zakusuju se do sladkého jablka a sleduju, jak děti rozverně pobíhají okolo, jak sad žije svým životem. Cítím spokojenost a klid…

Takhle jsem si před svatbou vizualizovala náš sen a ejhle sad je už na světě! Máme velkou radost! Jak to celé začalo? Když jsme s Filipem přemýšleli, jaký bychom si přáli svatební dar, věděli jsme od začátku, že bychom chtěli něco z čeho budou mít radost i ostatní. A taky něco co tady po nás zůstane. A tak jsme si přáli ovocné stromky, abychom mohli vysázet svatební sad! Znáte to… Když se pro něco nadchnete a žijete tím, tak se sny stávají skutečností? Oslovili jsme skvělou iniciativu Na ovoce a ta nám pomohla najít vhodné místo a vše zrealizovat…

Včera jsme zasadili s našimi úžasnými svatebčany padesát ovocných stromků – starých tradičních odrůd, které se iniciativa Na ovoce snaží navracet do české krajiny. A tak jsme měli v rukou stromy s názvy jako Parména zlatá, Gdánský hranáč, Řechtáč soudkovitý, Malinové holovouské nebo Krasokvět žlutý! Líbí se nám myšlenka nekupovat ovoce, které putuje na náš stůl přes půl světa, zatímco české sady upadají v zapomnění. Líbí se nám dělat radost ostatním lidem. Kromě toho, že tento svatební dárek udělal radost nám, tak potěšil i naše svatebčany, kteří nejenže zakoupili stromky, ale pomohli s výsadbou a zároveň se všichni znovu potkali! Svatební dar pomohl organizaci Na ovoce a udělal radost i starousedlíkům – někteří dokonce přišli i pomoct! A ještě udělal radost samotné městské časti Praha Suchdol!

V knize Ikigai Šťastný a dlouhý život se píše: „Jde jen o to, přičítat v životě den ke dni, nebo mám na světě nějaké vyšší poslání?“ Když se řekne vyšší poslání, představím si záchranu lidských životů, boj za něco opravdu velkého…Ale co když je to mnohem jednodušší? Co když „stačí“ zasázet padesát ovocných stromků, které tady budou pro další generace?

Přijďte se někdy podívat do našeho svatebního sadu, který vznikl z čisté lásky – a to doslova! 🙂 Nachází se ve Starém Suchdole v zahradkářské kolonii. Za pár let tam budeme společně sbírat ovoce! Když si uvědomím, co dokáže pár desítek svatebčanů, tak mě to nabíjí optimismem…

Děkujeme našim rodinám, přátelům, společnosti Na ovoce a díky zaslouží i Městská část Praha Suchdol – pan starost Petr Hejl! Jste nejlepší!

Proč mířím často do přírody?

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…