Začala jsem běhat a baví mě to!

Pořád jsem si říkala, co všichni mají na tom běhání… Nevím, jestli za to může moje kamarádka Anička, která mi napsala velmi “motivující” věnování do své knížky nebo rozhodnutí mého muže, že začne zase běhat či knížka Labyrint pohybu od Pavla Koláře… Každopádně jsem začala běhat a začalo mě to bavit! Tedy ehmm… Byli jsme zatím dvakrát a potřetí jsme si dali hned závod! A proč ne?! Jde přeci o radost…V pátek jsem ještě netušila, že absolvuju za tento víkend dva závody! 🙂

Běžím si svým klidným tempem, snažím se soustředit na dech, užívám si krásnou přírodu. V sobotu jsme absolvovali náš první společný závod – “Běh pro paměť národa” v Oboře Hvězda. „Až poběžíte myslete na někoho, kdo běžet nemůže.“ Zaznělo na začátku závodu. A tak jsem měla celou dobu na mysli příběh paní Zdenky Fantlové – přeživší holocaustu. Četla jsem její nádhernou knihu “Klid je síla, řek’ tatínek”… Závod jsem si užila, moje meta byla: doběhnout!

Ale co se nestalo! V neděli ráno jsem se probudila plná síly a zjistila jsem, že na Ladronce se běží Běh pro paraple. Další závod, kterým mohu pomoci! Máme to kousek od domu, tak proč to nezkusit! Trať byla mnohem jednodušší, ale za to horko bylo větší. Zažila jsem krásný moment – když holčina před mnou nabídla pomoc klukovi na vozíčku! To bylo fakt krásné a silné. Velký respekt!

Teď ležím doma, nohy nahoře, popíjím Aperol a říkám si, jak to je úžasný, co to naše tělo všechno zvládne. Bez tréninku proběhnu cílovou páskou a hned dvakrát… Cítím vděčnost a zase jen vděčnost… Nekonečné sebepoznávání…

Běhejme pro radost a když to půjde, tak i pro dobrou věc… 🙂

BERLÍN!

Lidé jsou mnohem šťastnější, když se stýkají s přáteli, kolegy, rodinou… A pozor nejde tady o kvantitu, ale o kvalitu! Člověk je prostě tvor společenský! Máte člověka, kterému můžete zavolat o půlnoci a víte, že se na něho můžete spolehnout? Máte někoho, s kým můžete být absolutně sami sebou? Na přátelství je krásný, že ho prověří sám čas. Už dvacet jedna let se kamarádím se Zuzkou – neuvěřitelně skvělou ženskou! A víte co? Jsme pořád stejně praštěný! Máme záchvaty smíchu, jak v pubertě, pořád nás to spolu baví a já jsem za to moc ráda… #děkuju

Vyrazily jsme na tradiční výlet do Berlína, který byl ve znamení „holčičích aktivit“ a taky spousty neuvěřitelných situací. Začalo to vagónem s porouchanou klimatizací a stěhováním se z vagónu do vagónu, následovalo zaseknutí ve vlaku na toaletě a pak další „zaseknutí v podobě kufru pod sedačkou“– už to vypadalo, že vystoupíme místo v Berlíně až v Hamburku. 🙂

Celé jsme to završily neuvěřitelnou návštěvou japonské restaurace, kde jsme si myslely, že jsme jako pozornost od šéfkuchaře dostaly na stůl hada a k tomu tříhodinový záchvat smíchu. Myslím, že zenové japonské servírky na nás budou dlouho vzpomínat. 🙂 Samozřejmě, co by to bylo za dámskou jízdu bez dobrého jídla, pití, zábavy!

Půjčily jsme si opět kola a prostě se jen tak toulaly ve čtvrtích Mitte a Kreuzberg…

A samozřejmě nechyběla skvělá výstava – vlastně výstavy!

Tentokrát v Gropius Bau video art od kubánském umělkyně Any Mendiety a skvělé instalace od autora Philippe Parreno. Ocitly jsme se na chvíli v akváriu plných rybiček!

A v C/O Berlin nádherná výstava známého fotografa Irvinga Penna. Moc doporučuju!

Co jsme ochutnaly?

Bistro Daluma – skvělé vegetariánské pokrmy, smoothie, fresh juice!

Zenkichi – moderní japonská kuchyně, krásný interiér, romantické prostředí! 🙂

Kanaan – dostaly jsme doporučení, ale bohužel jsme nestihly! Izraelsko – palestinská kuchyně! Příště dáme!

Mějte se krásně, ať cestujete kamkoliv a rozmazlujte si svoje nejlepší přátele!