Začala jsem běhat a baví mě to!

Pořád jsem si říkala, co všichni mají na tom běhání… Nevím, jestli za to může moje kamarádka Anička, která mi napsala velmi “motivující” věnování do své knížky nebo rozhodnutí mého muže, že začne zase běhat či knížka Labyrint pohybu od Pavla Koláře… Každopádně jsem začala běhat a začalo mě to bavit! Tedy ehmm… Byli jsme zatím dvakrát a potřetí jsme si dali hned závod! A proč ne?! Jde přeci o radost…V pátek jsem ještě netušila, že absolvuju za tento víkend dva závody! 🙂

Běžím si svým klidným tempem, snažím se soustředit na dech, užívám si krásnou přírodu. V sobotu jsme absolvovali náš první společný závod – “Běh pro paměť národa” v Oboře Hvězda. „Až poběžíte myslete na někoho, kdo běžet nemůže.“ Zaznělo na začátku závodu. A tak jsem měla celou dobu na mysli příběh paní Zdenky Fantlové – přeživší holocaustu. Četla jsem její nádhernou knihu “Klid je síla, řek’ tatínek”… Závod jsem si užila, moje meta byla: doběhnout!

Ale co se nestalo! V neděli ráno jsem se probudila plná síly a zjistila jsem, že na Ladronce se běží Běh pro paraple. Další závod, kterým mohu pomoci! Máme to kousek od domu, tak proč to nezkusit! Trať byla mnohem jednodušší, ale za to horko bylo větší. Zažila jsem krásný moment – když holčina před mnou nabídla pomoc klukovi na vozíčku! To bylo fakt krásné a silné. Velký respekt!

Teď ležím doma, nohy nahoře, popíjím Aperol a říkám si, jak to je úžasný, co to naše tělo všechno zvládne. Bez tréninku proběhnu cílovou páskou a hned dvakrát… Cítím vděčnost a zase jen vděčnost… Nekonečné sebepoznávání…

Běhejme pro radost a když to půjde, tak i pro dobrou věc… 🙂

BERLÍN!

Lidé jsou mnohem šťastnější, když se stýkají s přáteli, kolegy, rodinou… A pozor nejde tady o kvantitu, ale o kvalitu! Člověk je prostě tvor společenský! Máte člověka, kterému můžete zavolat o půlnoci a víte, že se na něho můžete spolehnout? Máte někoho, s kým můžete být absolutně sami sebou? Na přátelství je krásný, že ho prověří sám čas. Už dvacet jedna let se kamarádím se Zuzkou – neuvěřitelně skvělou ženskou! A víte co? Jsme pořád stejně praštěný! Máme záchvaty smíchu, jak v pubertě, pořád nás to spolu baví a já jsem za to moc ráda… #děkuju

Vyrazily jsme na tradiční výlet do Berlína, který byl ve znamení „holčičích aktivit“ a taky spousty neuvěřitelných situací. Začalo to vagónem s porouchanou klimatizací a stěhováním se z vagónu do vagónu, následovalo zaseknutí ve vlaku na toaletě a pak další „zaseknutí v podobě kufru pod sedačkou“– už to vypadalo, že vystoupíme místo v Berlíně až v Hamburku. 🙂

Celé jsme to završily neuvěřitelnou návštěvou japonské restaurace, kde jsme si myslely, že jsme jako pozornost od šéfkuchaře dostaly na stůl hada a k tomu tříhodinový záchvat smíchu. Myslím, že zenové japonské servírky na nás budou dlouho vzpomínat. 🙂 Samozřejmě, co by to bylo za dámskou jízdu bez dobrého jídla, pití, zábavy!

Půjčily jsme si opět kola a prostě se jen tak toulaly ve čtvrtích Mitte a Kreuzberg…

A samozřejmě nechyběla skvělá výstava – vlastně výstavy!

Tentokrát v Gropius Bau video art od kubánském umělkyně Any Mendiety a skvělé instalace od autora Philippe Parreno. Ocitly jsme se na chvíli v akváriu plných rybiček!

A v C/O Berlin nádherná výstava známého fotografa Irvinga Penna. Moc doporučuju!

Co jsme ochutnaly?

Bistro Daluma – skvělé vegetariánské pokrmy, smoothie, fresh juice!

Zenkichi – moderní japonská kuchyně, krásný interiér, romantické prostředí! 🙂

Kanaan – dostaly jsme doporučení, ale bohužel jsme nestihly! Izraelsko – palestinská kuchyně! Příště dáme!

Mějte se krásně, ať cestujete kamkoliv a rozmazlujte si svoje nejlepší přátele!

Irsko a všímavost…

Přemýšleli jste někdy nad tím, co nám přináší cestování? Inspiraci? Radost? Klid? Zážitky? Vědomosti? Já se vracím vždy obohacená o nějakou novou zkušenost. Každá cesta se promítne do mého života a zanechá po sobě stopy… Nedávno jsme si řekli s kolegy v práci, že zkusíme prožít květen jako tzv. měsíc všímavosti. Když člověk chodí do práce, tak to je velmi těžké, ale jakmile vyrazím na cesty, jde to samo. Čas se zastaví, dech se zpomalí, smysly jsou vnímavější. Vidíte mnohem víc a hlouběji… „Když se posadíte a budete jen pozorovat, zjistíte, jak je vaše mysl neklidná,“ Steve Jobs

Okamžiky, kdy se zastavil čas…Střípky, které se skládají do sebe. Z Irska mám takových všímavých okamžiků mnoho…

První střípek:
Stojím na jednom z krajů útesu Cliffs of Moher na západním pobřeží Irska a cítím velmi silně přítomný okamžik, existuje jen „tady a teď.“ Okolní příroda je tak nádherná a mocná a já si připadám, tak malá… Slunko zapadá, oceán před námi, vítr ve vlasech a okolo ty nejkrásnější pozemské kulisy…

Druhý střípek:
Národní park Burren a v něm jedno kouzelné místo – The Burren Perfumery! Rodinná firma, která vyrábí svoji přírodní kosmetiku, parfémy, čaje… Používají jen to, co u nich roste na zahradě či v okolí. A tak procházíme mezi záhonky a moje srdce plesá radostí. Něco takového bych chtěla v Čechách! K tomu kavárnička, kde si dáte místní dortík či polévku, do které vám pan šéfkuchař natrhá bylinky přímo ze zahrádky… Žádná chemie, jen příroda, návrat ke kořenům… #děkuju

Třetí střípek:
Městečko Galway = jeden velký pouliční festival! Všude se hraje, všude samá harmonika a kytárky. Irové se prostě rádi baví, rádi tančí, rádi žijí… Lidé si povídají a nekoukají do chytrých telefonů v hospodách, jsou spolu… Vzácné okamžiky…

Tipy v Galway:

Bunk Hostel – moc příjemné místo, ochotný personál, přímo v centru.

McCambridges – výborné místo na snídani

Na pivo určitě do The Salt House!

Dostali jsme doporučení na „seafood bistro“ Oscars, ale bohužel jsme nestihli.

Čtvrtý střípek:
Oblast Národního parku Connemara skrývá krásný zámek Kylemore Abbey, který byl postaven z velké lásky. Je obklopen nádhernou panenskou přírodou s výhledem na jezero… Kostelík je věnován ženě kvůli, které vznikl tento zámek a která tragicky zahynula…

Pátý střípek:
Městečko Clifden a Sky Road! Místo známé pro své dechberoucí výhledy… Pláže, zátoky, ale také spousta zeleně a kopcovitá krajina.. Takto zůstane Irsko v mém srdci….

Tipy Clifden:

Ubytování v krásném The Arch Guesthouse.

Na večeři určitě doporučujeme Mitchel`s Restaurant.

A kam pivo a za hudbou? My byli v Lowry`s Baru a bylo to super! Krásná atmosféra!

Přeju vám šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv! A všímejte si, co se kolem vás děje… Začnou se vám dít krásné věci… 🙂

A příští příspěvek bude o Dublinu! 🙂